Regina Bianchi

Italská herečka Regina Bianchi se sice narodila v Itálii, původ má ale francouzský a její vlastní jméno zní Régina d´Antigny. Divadlo začala hrát již v šestnácti letech ve společnosti sourozenců de Filippových v Neapoli a brzy se zařadila mezi regionálně populární herecké osobnosti. Debut před filmovou kamerou absolvovala v rámci francouzského dobrodružného filmu ANGÉLICA (1939) natáčeného v Itálii. O rok později hrála již jednu z hlavních rolí v dramatu SKLENĚNÝ MOST (Il ponte di vetro, 1940). Při tomto natáčení se seznámila s režisérem Goffredem Alessandrinim (1904-1978), který se pak stal jejím celoživotním partnerem v soukromém životě. Nikdy se sice nevzali, ale měli spolu dvě dcery. Za války hrála Regina Bianchi ještě v historickém filmu DVA FOSCARIOVÉ (I due Foscari, 1942), pak se ale věnovala hlavně divadlu. Po rozchodu bratrů de Filippových se připojila k Peppinovi de Filippo a v jeho nově založené společnosti účinkovala několik let, než se načas umělecké dráze vzdálila, aby se věnovala rodině. Na jeviště se vrátila koncem padesátých let, kdy nahradila již vážně nemocnou Titinu de Filippo a ve hrách jejího bratra Eduarda převzala její stěžejní role (Neapol, město miliónů, Filumena Marturano). S divadlem absolvovala také četné zájezdy do zahraničí a mimořádný úspěch sklidila mimo jiné v Moskvě. Počátkem šedesátých let začala znovu častěji spolupracovat s filmem a objevila se v několika zásadních počinech té doby. Dvakrát ji přizval k natáčení režisér Nanni Loy a za roli v jeho slavném válečném dramatu ČTYŘI NEAPOLSKÉ DNY (Le quattro giornate di Napoli, 1962) obdržela Stříbrnou stuhu pro nejlepší herečku ve vedlejší roli od Italského syndikátu filmových novinářů. Není nijak překvapivé, že přijala i nabídku k filmování od dávného divadelního kolegy Eduarda de Filippo (STŘÍLEJ SILNĚJI, JEŠTĚ SILNĚJI, NEROZUMÍM – Spara forte, piu forte, non capisco, 1966). Později pro film pracovala jen výjimečně, bohaté uplatnění našla ale v televizi, kde odehrála desítky rolí v seriálech i adaptacích slavných literárních předloh. Až počátkem osmdesátých let natočila několik filmů s Alfonso Bresciou, později získala druhou Stříbrnou stuhu za vystoupení v komedii ČÍŠNÍCI (Cameriere, 1995). V poslední době hrála několik postav v historických televizních seriálech, u nás jsme ji mohli vidět v seriálu ELISA Z RIVOMBROSY (Elisa di Rivombrosa, 2003).