Franco Brusati

Franco Brusati se v italské kinematografii prosadil jako scenárista, sám také natočil osm vlastních filmů, kromě toho byl autorem řady divadelních her. I když ne všechny jeho filmové práce měly vysoké umělecké hodnoty, vždy nesly pečeť profesionálního přístupu se schopností detailního vykreslení psychologie postav, což se týká jak scénářů, tak později i filmové režie a divadelních her. Brusati pocházel z Milána, studoval v Anglii, v Ženevě pak získal doktorát z politologie, vzdělání nakonec završil studiem práv v rodném Miláně. Tady také začínal jako novinář, v roce 1949 se přestěhoval do Říma, kde brzy našel uplatnění u filmu. Psal scénáře pro významné režiséry jako byli Mario Camerini, Francesco Rosi nebo Carlo Lizzani, na dvou filmech se také podílel jako asistent režie. Zviditelnil se svým režijním debutem, příběhem bohaté rodiny z doby před první světovou válkou IL PADRONE SONO ME (1955). Z jeho dalších scénářů pro jiné režiséry připomeňme mezinárodní projekty jako ODYSSEUS (Ulisse, 1954) nebo ROMEO A JULIE (Romeo and Juliet, 1968). Mezitím se koncem padesátých let začal věnovat psaní divadelních her. Napsal jich celkem šest, převážně šlo o komedie s kritickými podtóny proti tehdejší buržoazní společnosti. Brusatiho hry uváděla s úspěchem divadla po celé Itálii, některé z nich sám i režíroval. V překladech byly pak jeho hry uvedeny i v dalších zemích západní Evropy a v USA. Jako filmový režisér se v mezinárodním měřítku prosadil s komedií CHLÉB A ČOKOLÁDA (Pane e cioccolata, 1973). Peripetie italského imigranta (Nino Manfredi) ve Švýcarsku zabodovaly v udílení domácích cen Italského syndikátu filmových novinářů a Donatellových cen, Brusati si za film odnesl také Stříbrného medvěda z festivalu v Berlíně. Dodejme, že jen v italských kinech vidělo film více než pět miliónů diváků. Zaujal také dalším filmem, příběhem dvou sourozenců, kteří se scházejí v domě svých rodičů, ZAPOMENOUT NA BENÁTKY (Dimenticare Venezia, 1979). Také tento film získal dvě prestižní ceny na domácí půdě a jako nejlepší neanglicky mluvený film byl nominován na Oscara. V osmdesátých letech představil Brusati poslední dvě divadelní hry a poslední dva filmy. Díky hvězdnému obsazení (Vittorio Gassman, Giancarlo Giannini) dosáhl opět mezinárodního ohlasu s komedií STRÝČEK ZA VŠECHNY PENÍZE (Lo zio indegno, 1989). Dodejme, že Franco Brusati byl také dvakrát členem poroty na prestižních filmových přehlídkách, v roce 1978 na festivalu v Cannes a v roce 1983 v Berlíně. Zemřel v Římě 28. února 1993 ve věku sedmdesáti let na následky leukémie.