Hana Burešová

Myšlenky-názory-úvahy Hany Burešové Pokud režisér předehrává, je to často tím, že prostě již nedovede najít slova a dá raději sám příklad svým tělem. Někdy se mu to opravdu daří lépe než hercům, ale je to jen proto, že on už je v situaci jako doma a oni se v ní teprve hledají. Rozhodně bych nikdy nechtěla hrát, i když už jsem to jednou absolvovat musela jako záskok v menší roli, abychom nemuseli posílat diváky domů. Také jsem kdysi hrála u pana režiséra Menzela ve filmu Báječní muži s klikou, ale tomu se nedalo říkat hraní, bylo to spíše takové pózování. Ale pro mě velmi zajímavá zkušenost. Film bych si někdy velmi ráda natočila, ovšem jako režisér. ..Prapůvodně /jsem chtěla být/, ale pouze krátce malířkou a o sobotách a nedělích cukrářkou. Ale od osmi let jsem již toužila psát, zhruba od dvanácti let i hrát - založila jsem kvůli tomu i divadelní spolek ve třídě, psala pro něj hry, režírovala je i hrála - vesměs mužské role. Říkali jsme si Divadlo Sundrop a spol. Kolem 15 let jsem začala chodit do dramatického kroužku k paní Jiřině Steimarové, které mě velmi brzy vyvedla z touhy být herečkou, ale vybízela mě k režii - a u té zůstalo. Celé gymnázium jsem pravidelně chodila do knihovny Divadelního ústavu, samozřejmě do divadel - v Realistickém divadle jsem dokonce statovala, posléze jsem se přihlásila na DAMU, naštěstí uspěla a celkem bez problémů absolvovala.Myslím, že je dobré, když dítě ví brzy, čím chce být, aspoň mají rodiče o starost s hledáním vhodné profese méně. ..Ano, improvizace při zkouškách je vítaná. Hůře může dopadnout při představení. Cílem zkoušek je improvizací se uvolnit a najít výraz, který je nejvhodnější, a ten při představeních již držet s co největší mírou živosti a autenticity. ..Za každou cenu vždycky chci, aby mé inscenace vycházely přísně z poetiky daného textu. A z mé duše. /Net Hov 23.2,2005