Arthur Conan Doyle

Sir Arthur Ignatius Conan Doyle se narodil 22. května 1859 v Edinburghu jako druhé z 10 dětí Angličana Charlese Altamonta Doyla a Irky Mary Foleyové, kteří byli oddáni v roce 1855. Rodina byla katolického vyznání a tak malý Artur navštěvoval jezuitské internátní školy Stonyhurst v Anglii a později v rakouském Feldkirchu. Po jejich ukončení začal studovat medicínu na univerzitě v Edinburghu a stal se lékařem. A. C. Doyle se věnoval od dětství také sportu: rád a dobře boxoval, hrál kriket, fotbal, ragby, plaval a později také lyžoval. V roce 1880 studium přerušil a přijal na sedm měsíců místo lékaře na lodi plovoucí kolem pobřeží Grónska. Po dokončení studia v roce 1881 pracoval jako lodní lékař na lodi plující do západní Afriky. V roce 1882 otevřel A. C. Doyle se spolužákem z univerzity společnou lékařskou praxi v Plymouthu, avšak po krátké době se rozešli. A. C. Doyle se přestěhoval do Portsmouthu, kde provozoval svou vlastní ordinaci, zpočátku ne příliš úspěšnou. Tehdy odmítl finanční pomoc své silně věřící rodiny, protože on sám se v té době začal považovat za agnostika. Roku 1885 složil doktorát a oženil se s Louisou Hawkinsovou. V roce 1889 se jim narodila dcera Mary Loiuse a v roce 1892 syn Alleyne Kingsley. Roku 1906 Doylovi zemřela žena na tuberkulózu, ale už příští rok se znovu žení s Jean Leckie. Roku 1909 se jim narodil syn Denis Percy Stewart, následující rok syn Adrian Malcolm a v roce 1912 dcera Jean Lena Annete. Během lékařské praxe se A.C. Doyle už od dob studia věnoval psaní. V roce 1886 napsal Studii v šarlatové, první příběh detektiva Sherlocka Holmese. Román byl nejprve v několika nakladatelstvích odmítnut, později však dal základ k Doylově nejúspěšnějšímu dílu. Současně s ním psal Doyle i historický román Micah Clarke ze 17. století. Úspěch románu podnítil A. C. Doyla k napsání dalšího historického románu Bílá společnost, odehrávajícího se ve 14. století. Od roku 1891 začínají v časopisu Strand Magazine pravidelně vycházet jeho povídky o Sherlocku Holmesovi, které mají ohromný čtenářský ohlas. Postava geniálního detektiva si brzo získala mezinárodní uznání a trvale svého tvůrce odváděla od jiné literární práce, které on sám dával přednost. Nakonec A. C. Doyle napsal celkem 56 povídek a 4 romány s postavou geniálního detektiva Sherlocka Holmese, napůl lékaře a napůl houslového virtuosa. Druhou ústřední postavou detektivek A. C. Doyla je dr. Watson,Holmesův přítel a pomocník poněkud těžkopádným ‘zdravým rozumem’. Časem přestaly Holmesovy příběhy jeho autora bavit a chtěl je nějak ukončit. V jedné povídce tedy dopustil, aby Sherlock Holmes zemřel, ale rozhořčení čtenářů (lidé začali po svém oblíbeném hrdinovi nosit smutek a bombardovali autora protestními dopisy) jej donutilo postavu slavného detektiva opět vzkřísit. Sherlocka Holmese zná celý svět, neví se ale už tak obecně, že jeho tvůrce kromě mnoha jiných prací napsal například i Historii búrské války. Jěště méně se možná ví i to, že se A. C. Doyle velice zajímal také o spiritismus a podobné záhady - důkazem toho je např. román Ztracený svět, považovaný dnes za klasiku sci-fi. Tato kniha, inspirovaná archeologickými nálezy prehistorických zvířat, byla poprvé zfilmována roku 1925 a dočkala se i dalších filmových adaptací a pokračování. Hrdina románu, profesor Challenger, je ústřední postavou také v knize Jedovatý pás (1913), kde je Země kontaminována neznámým jedem mimozemského původu. Na začátku první světové války se A. C. Doyle zapojil do organizování dobrovolníků. Během války také působil jako válečný zpravodaj. V souvislosti s vojenským využitím obhajoval projekt stavby tunelu pod Lamanšským průlivem. Po celý svůj život se zabýval také politikou - kandidoval do parlamentu, byl předsedou spolku pro reformu rozvodového zákona, zasazoval se o dodržování práva v případech protiprávně odsouzených, vystoupil proti nelidským podmínkám v belgickém Kongu a organizoval mezinárodní podporu jejich zlepšení a veřejně hájil zájmy Velké Británie. Právě z jeho popudu byly do anglické armády zavedeny ocelové přilby a námořnictvo bylo vybaveno moderními záchrannými pásy. Velmi plodný byl i jako autor – jeho tvorba zahrnuje kromě detektivek také historické a fantastické povídky a romány, dramata, poezii a literaturu faktu. Na podzim roku 1929 podnikl A. C. Doyle poslední cestu po Evropě do Nizozemska a Skandinávie a brzy poté (7. července 1930) zemřel na zástavu srdce ve svém domě v anglickém městě Crowborough. Dnes můžeme říct, že v jeho případě nešlo jen o vynikajícího literáta, ale také o postavu mezinárodního významu: byl občanem celého světa a zároveň vzorem konkrétní angažovanosti ve prospěchvšech lidí; věřil ve vítězství zdravého rozumu; celý život byl zastáncem spravedlnosti a hlasatelem snášenlivosti mezi lidmi.