Rosanna Schiaffino

Italská herečka Rosanna Schiaffino pocházela z Janova, kde také vyrůstala v dobře situované rodině a ve čtrnácti letech začala vítězit v místních soutěžích krásy, mezitím soukromě studovala herectví. Následně se objevila na titulních stranách několika časopisů a její mladistvá krása oslovila producenty z filmové společnosti Cinecitta. Jako řada jiných dívek musela překonat odpor otce, naopak ji podporovala matka a v roce 1956 odjela Rosanna do Říma na kamerové zkoušky a vzápětí se objevila v menších rolích ve dvou filmech. Zlomem v její herecké kariéře bylo setkání s režisérem Francescem Rosim, jenž jí poskytl hlavní roli ve svém filmu VÝZVA (La sfida, 1958), který bodoval na italských filmových přehlídkách. Po úspěchu tohoto filmu a následné účasti ve dvou snímcích s Marcellem Mastroiannim (HEKTAR NEBE – Un ettaro di cielo, 1958; FERDINAND I., KRÁL NEAPOLSKÝ – Ferdinando I. re di Napoli, 1959) se o ni začali zajímat i producenti z jiných zemí. Ve francouzsko-italské koprodukci DIVOKÁ NOC (La notte brava, 1959) vytvořila ústřední pár s Laurentem Terzieffem a práce ve Francii se pro ni v následující dekádě stala stejně samozřejmou jako natáčení v Itálii. Během šedesátých let natočila Rosanna Schiaffino přes dvacet filmů, nejen v Itálii, ale také ve Francii, Británii nebo Německu. Z její francouzské filmografie je u nás dobře známý dobrodružný romantický film VE SLUŽBÁCH KRÁLE (Le miracle des loups, 1961), v němž byla partnerkou Jeana Maraise, historický kostým oblékla také v životopisném snímku LAFAYETTE (1961). V americké produkci natočila v Itálii film DVA TÝDNY V JINÉM MĚSTĚ (Two Weeks in Another Town, 1962), hvězdné mezinárodní obsazení pak doplnila v britském válečném filmu VÍTĚZOVÉ (The Victors, 1963), v Británii pak dostala ještě velkou příležitost v historickém titulu DLOUHÉ LODĚ VIKINGŮ (The Long Ships, 1964). Tady byl jejím partnerem Sidney Poitier a ve světě filmu šlo v té době o ojedinělou mileneckou dvojici černoch-běloška. V roce 1963 se Rosanna Schiaffino provdala a jejím manželem se stal filmový producent Alfredo Bini (1926-2010), později se jim narodila dcera Annabella (*1969). Rosanna pak pochopitelně hrála ve filmech, které její manžel produkoval, byl to například životopisný snímek EL GRECO (1966). Točila také ve Španělsku, znovu v žánru biografie historické osobnosti (SIMON BOLÍVAR, 1969). V té době však její věhlas začal slábnout a zájem o ni značně poklesl. Ještě počátkem sedmdesátých let vytvořila sice ještě několik větších rolí, doba velkých mezinárodních projektů šedesátých let odezněla a v následujících letech se Rosanna Schiaffino musela spokojit již jen s prací v Itálii (FEŠÁK ETTORE – Ettore lo fusto, 1972; SVĚDEK MUSÍ MLČET – Il testimone deve tacere, 1974). Poslední hlavní roli hrála ve volné variaci na román Deset malých černoušků od Agathy Christie (L´ASSASSINO HA RISERVATO NOVE POLTRONE, 1974). Před filmovou kamerou stála Rosanna Schiaffino naposledy v roce 1976, o rok později se rozvedla s Alfredem Binim a o pár let později začala plnit stránky bulvárního tisku díky novému vztahu s dědicem ocelářského impéria Giorgiem Enricem Falckem (1938-2004), který se kvůli ní rozvedl s Annou Cataldi. V roce 1982 se oženil s Rosannou, již rok předtím se jim narodil syn Guido Nanni Falck (*1981). Když se v roce 1991 rozvedli, spory o péči o syna a další podrobnosti z jejich soukromého života začaly znovu pronikat do médií. V té době Rosanna zjistila, že je vážně nemocná a svůj boj s rakovinou prsu rozšířila i do charitativních aktivit. Zemřela 17. října 2009 v Miláně v nedožitých sedmdesáti letech.