Brenda Joyce

U americké herečky Brendy Joyce, jejíž skutečné jméno bylo Betty Graffina Leabo, najdeme v některých tiskových materiálech, internetových serverech i v odborných publikacích věnujících se kinematografii dvojí datum narození. Zatímco se Joyce narodila r. 1912, některé zdroje posouvají její zrození o pět let pozdějí, až do r. 1917. Obdobné je to i s datem úmrtí B. Joyce, kdy ji některé databáze pochovali již v r. 2oo2. Pravda jak s datem narození, tak s datem úmrtí, B. Joyce vyplynula na povrch až v červenci 2oo9. Kdo za touto mystifikací stojí, se dnes již pravděpodobně zjistit nedá, ale možná za to může fakt, že po té, co B. Joyce skončila s hereckou kariérou, stáhla se do ústraní a pracovala zhruba 1o let v americkém hlavním městě Washingtonu, ve státním úřadě pro přistěhovalectví. Poslední léta svého úctyhodného a dlouhého života trpěla B. Joyce stařeckou demencí a proto žila v domě se stálou pečovatelskou službou, kde také na zápal plic ve věku 97 let zemřela. Film a televize: Brenda Joyce se do dějin světové kinematografie zapsala Tarzanova dívka Jane, kterou si před kamerou zahrála v celkem pěti filmech. Není se čemu divit, vždyť Joyce byla pro tuto roli přímo jako stvořená. Joyce byla prsatou blondýnou, bývalou plavkyní a navíc výtečnou sportovkyní, inu takovou, co ve všech směrech vyhovovala kritériím pro Tarzanovu milou. Vyjma filmových děl o Tarzanovi si Joyce zahrála ve více než dvou desítkách dalších filmů, které však nedokázaly dosáhnout takové popularity jako snímky o osudech Tarzana. B. Joyce zanechala svou stopu napříkald v kriminálním filmu Polštář smrti, v komedii Palec nahoru, v dramatu Malé Tokio nebo v psychologickém snímku s hororovým laděním Šeptání přízraků. Poslední celovečerní film coby herečka B. Joyce natočila sice již v r. 1949, ale úplně naposledy se před kamerou objevila počátkem 7o. let ve dvou epizodách z televizního seriálu Sousedství pana Rogerse.