Dominique Zardi

Dominique Zardi jen málokdy překročil formát epizodních postav, jeho tvář jsme ale i u nás mohli vidět v tolika filmech, že si jej nelze nezapamatovat. Narodil se v Paříži a jeho vlastní jméno Emile Cohen-Zardi prozrazuje, že po rodičích měl italský a židovský původ. Od dětství se věnoval různým sportům, vynikal zvláště v boxu, později se sportovní tématikou vydával i vlastní časopis. Koncem čtyřicátých let 20. století se začal uplatňovat jako filmový kaskadér. Prameny se značně liší v datu, kdy Zardi vykročil z kaskadérské anonymity a stal se hercem menších rolí, prokazatelně poprvé lze ale jeho postavy pojmenovat až koncem padesátých let, kdy se objevil například jako nosič zavazadel na nádraží (MAXIME, 1958) nebo námořník (ŽENA A TATRMAN - La femme et le pantin, 1958). Zardiho filmografie se pak rozrůstala o několik titulů ročně, svou fyziognomií byl předurčen především k rolím zločinců, kteří nezřídka končí špatně. Připomeňme také, že velmi často vystupoval ve dvojici se svým dávným přítelem Henri Attalem (1936-2003), hráli spolu zhruba v 70 filmech. Poprvé to byl Chabrolův film HEJSKOVÉ (Les godulereaux, 1960) a s Claude Chabrolem pak Zardi pracoval ještě mnohokrát. Ještě užší spolupráci navázal Zardi s Jean-Pierrem Mockym, s nímž poprvé točil film PANNY (Les vierges, 1963) a následně hrál ve všech jeho dalších filmech (bylo jich celkem 34). Vypočítávat celou Zardiho filmografii by bylo dlouhé, laskavě pohlédněte sami, počet filmů s jeho jménem jde do stovek, uvádí se různá čísla, nejblíže bude cifra kolem 280 snímků. V počátcích Zardi hrál epizodky s úsměvným označením jako muž procházející se v obchodě, divák v kině nebo stopař s harmonikou. Křestní jméno dostala Zardim hraná postava poprvé ve filmu ARSENE LUPIN KONTRA ARSENE LUPIN (Arsene Lupin contre Arsene Lupin, 1962), kde hrál barmana Alberta. Hrál po boku všech největších hvězd a s nejvýznamnějšími režiséry, vedle již zmíněných to dále byli tvůrci nové vlny jako J. L. Godard, progresívní Roger Vadim a Claude Sautet i komerčně zaměření tvůrci jako André Hunebelle nebo Bernard Borderie. Různorodost Zardiho rolí dokládá nepřehlédnutelná účast v desítkách dobře známých filmů z poloviny 60. let. Objevil se ve třech nejslavnějších sériích, četnické, o Fantomasovi i s krásnou Angelikou, často hrál s J. P. Belmondem, na přelomu 60. a 70. let i s Jeanem Gabinem, později též s Annie Girardot. Ačkoliv je nejlépe známý díky úlohám gangsterů, dostával i početné příležitosti v podobě dalších profesí, byl naopak i policistou, recepčním, lékařem, profesorem atd. Šedesátá léta byla pro Zardiho dobou největšího vytížení, například v roce 1965 natočil patnáct filmů, koncem dekády se ale začal prosazovat i jako hudební skladatel. Poprvé složil jednu píseň pro film BESTIE MUSÍ ZEMŘÍT (Que la bete meure, 1969), později komponoval pro film DOKTOR POPAUL (Docteur Popaul, 1972); tady mu Claude Chabrol přidělil také nezvyklou roli biskupa. Mezitím začal Zardi spolupracovat i s televizí a hrál v několika seriálech, film ale nadále dominoval všem jeho aktivitám. Teprve v 70. letech se před kamerou několikrát potkal s Alainem Delonem, sekundoval také dobově populární skupině Les Charlots. V posledních letech pracoval Zardi téměř výhradně s již zmíněným J. P. Mockym, s nímž v letech 2001-2006 natočil svých posledních šest filmů, u nás jsme jej mohli naposledy vidět ve filmu FANTOM PAŘÍŽE (Vidocq, 2001) v malé roli skláře. Dominique Zardi se uplatnil také jako spisovatel, napsal deset románů, velkému zájmu se ale těšily hlavně jeho herecké vzpomínky Le comédien fétiche du cinéma vydané v letech 2007 a 2009. Dominique Zardi zemřel následkem nádorového onemocnění 14. prosince 2009 ve věku 79 let. I když nepatřil k velkým hercům, byl dostatečně známý a jeho nekrolog uvedla všechna francouzská média. Pohřben je na slavném pařížském hřbitově Pere Lachaise. Byl ženatý a měl dvě dcery.