Madeleine Lebeau

Jméno Madeleine Lebeau českým divákům mnoho neřekne, její tvář ale známe ze slavné americké Casablancy i z romantické série o Angelice, točila také s Fellinim. Narodila se na pařížském předměstí Antony, prameny se ale liší v datu jejího narození, vzhledem k dataci prvního sňatku je ale pravděpodobně, že se tak stalo v roce 1921. Právě díky prvnímu manželovi pronikla do světa šoubyznysu, když se v roce 1938 provdala za herce Marcela Dalia (1900-1983). Krátce po sňatku se Madeleine dostala ke své první filmové roli a debutovala bezejmennou úlohou v dramatu DĚVČATA V NESNÁZÍCH (Jeunes filles en détresse, 1939). Vzápětí ale došlo k přerušení její kariéry ve Francii, protože manžel Marcel Dalio byl židovského původu a na počátku války uprchl do zahraničí. Madeleine spolu s ním odjela napřed do Portugalska, kde získali vízum do Chile. Cestou se ale v Mexiku dozvěděli, že zakoupená víza jsou falešná a museli požádat o azyl v Kanadě. Odtud se pak dostali do Spojených států, kde díky Daliovým kontaktům mohli pokračovat v herecké práci spolu s dalšími francouzskými umělci, kteří hledali v Hollywoodu útočiště před německou expanzí v Evropě. V Americe hrála Madeleine Lebeau poprvé ve filmu BRÁNA KU ŠTĚSTÍ (Hold Back the Dawn, 1940), zásadním způsobem se v její filmografii vyjímá již zmíněná CASABLANCA (1942), kde hrála milenku hlavního hrdiny Ricka (Humphrey Bogart). V Americe pak natočila další tři filmy, posledním z nich byl muzikál HUDBA PRO MILIÓNY (Music for Millions, 1944). Po válce se vrátila do Francie, tentokrát již ale sama, protože s Daliem se rozvedla v roce 1942. V Americe užívala Madeleine upravené příjmení ve formě Le Beau; takto rozdělené jméno totiž budilo zdání šlechtického původu a jakákoliv případná souvislost s modrou krví byla ve Státech vždy automatickou vstupenkou do lepší společnosti. K práci před kamerou se vracela především v historických kostýmech (ŠUANI – Les chouans, 1946; KADET ROUSSELLE – Cadet Rousselle, 1954; NAPOLEON – Napoléon, 1955), objevila se také v britském filmu ZLATÁ KLEC (Cage of Gold, 1950), vidět ji bylo možno i jako lékárnici v dodnes oblíbeném vánočním filmu ZEMĚ, ODKUD PŘICHÁZÍM (Le pays d'ou je viens, 1956), po boku začínající Brigitte Bardot hrála v PAŘÍŽANCE (Une parisienne, 1957). Dostala i několik hlavních rolí, nejedná se ale o nijak zásadní filmy (DUPONT BARBES, 1951; DOBRODRUŽKA Z ČADU - L'aventuriere du Tchad, 1953). Příležitostně nacházela uplatnění i v divadle a například v polovině 50. let hrála na scéně Théâtre des Ambassadors. Počátkem šedesátých let začal věhlas Madeleine Lebeau postupně slábnout, zmínku si ale zaslouží Felliniho film 8 1/2 (1963), i když tady se jen mihla. Ve filmu ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ (Angélique, marquise des anges, 1964) se objevila v menší roli vévodkyně z Montpensieru, u níž titulní hrdinka hledala podporu v žádosti o milost pro svého vězněného manžela Peyraca. Své poslední dva filmy bez většího významu natočila Madeleine Lebeau ve Španělsku, pak se ještě objevila ve francouzské televizi. V roce 1988 se podruhé provdala za italského scénáristu Tullia Pinelliho (1908-2009), jehož proslavila spolupráce s Fellinim.