Ludmila Mikaël

Francouzská herečka ruského původu Ludmila Mikaël v mládí upřednostňovala práci v divadle a její filmografie se začala rozrůstat až v devadesátých letech, za svou práci před kamerou i na jevišti získala několik ocenění. Pochází z umělecké rodiny, jejím otcem byl významný malíř a sochař Pierre Dmitrienko (1925-1974), jehož rodina uprchla z Ruska ve dvacátých letech, matka Carole Lilliane byla klavíristkou. Ludmila Mikaël studovala herectví na pařížské konzervatoři pod vedením slavného herce Louise Seignera a odbornou veřejnost zaujala již svými absolventskými představeními (Dostojevského Bratři Karamazovi, Racinova Andromache). V roce 1967 byla Ludmila Mikaël angažována do Comédie Française a s touto nejvýznamnější francouzskou divadelní scénou zůstala spjata více než dvacet let. Ve stejné době absolvovala také slibný start před filmovou kamerou, i když její debut se odehrál v průměrné a nenáročné komedii CHLAPCI A DĚVČATA (Des garçons et des filles, 1967). Velkou hereckou příležitost pak dostala v americkém filmu SERŽANT (The Sergeant, 1968), který se natáčel ve Francii. Popularitu jí následně přinesla také hlavní ženská role v romantickém příběhu KRÁLOVSKÝ HON (La chasse royale, 1968), který byl v té době známý i u nás, protože vznikl v koprodukci s Československem a natáčel se na Slovensku (a také se slovenskými herci). Rok 1970 pak pro Ludmilu Mikaël znamenal ocenění v podobě Prix Suzanne Bianchetti, trofeje pro nadějné mladé herečky. Další práci pro film se ale Ludmila Mikaël spíše vyhýbala, jen příležitostně hrála v televizi, v jejích aktivitách bylo dominující především divadelní herectví v Comédie Française, kde dostala řadu velkých příležitosti ve francouzské i světové klasice (Don Juan, Ruy Blas, Richard III., Lakomec, Večer tříkrálový, Cyrano z Bergeracu, Fedra), v roce 1976 byla za své výkony oceněna Svazem divadelních kritiků. Kromě několika televizních seriálů se v průběhu sedmdesátých let objevila jen ve dvou filmech; s Yvesem Montandem vytvořila manželský pár v komorním příběhu VINCENT, FRANCOIS, PAUL A TI DRUZÍ (Vincent, François, Paul... et les autres, 1974), později se objevila v kriminálce VÁLKA POLICAJTŮ (La guerre des polices, 1979). V roce 1987 opustila Ludmila Mikaël divadlo Comédie Française, nadále ale zůstává jeho čestnou členkou, vystupovat pak začala na dalších pařížských jevištích, například Théâtre National de Chaillot nebo Théâtre des Mathurins, pozvání přijala také na slavný divadelní festival v Avignonu. Z jejích filmových rolí té doby připomeňme adaptaci Molierovy hry MĚŠŤÁK ŠLECHTICEM (Le bourgeois gentilhomme, 1982), zvláště pak ale film SŇATEK BEZ DOMOVA (Noce blanche, 1989), který jí vynesl nominaci na Cézara za vedlejší roli. Ke spolupráci ji pak vyzvali slavní režiséři, mezi jinými Pierre Granier-Deferre, do role příslušnice sovětské armády ji obsadil Robert Enrico ve filmu VÍTR Z VÝCHODU (Vent d'est, 1991). K velkým hereččiným úspěchům patřilo představení Célimene a kardinál prezentované v 90. letech v divadlech Théâtre de la porte Saint-Martin a Théâtre Montparnasse. Za titulní roli v této hře obdržela Ludmila Mikaël prestižní Molierovu cenu a v roce 1993 bylo představení upraveno do podoby televizního filmu. Na Molierovu cenu byla Mikaël následně nominována ještě třikrát v letech 1996, 1998 a 2001, dalším triumfem pak byla hra na motivy knihy Marguerite Durasové Anglická milenka (divadlo Théâtre de la Madeleine), za niž byla Ludmila Mikaël oceněna Svazem kritiky (2009). Vedle několika zajímavých rolí v televizních inscenacích a seriálech hraje Ludmila Mikaël nadále také ve filmu, z poslední doby můžeme připomenout romantickou komedii FRENCHMEN (Le coeur des hommes, 2003), která byla s úspěchem uvedena na festivalu v Montrealu, nebo kriminálku POSLOUCHEJ ČAS (Écoute le temps, 2007). Zatím naposledy se našim divákům Ludmila Mikaël představila v komorním dramatu SLADKÉ ZLO (L'enfance du mal, 2009), jež bylo v roce 2010 prezentováno na mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Ludmila Mikaël byla jednou provdaná, v letech 1974-1980 byl jejím manželem významný anglický divadelní režisér Terry Hands (*1941), který v 70. letech pohostinsky působil v Comédie Française. Jejich dcera Marina Hands (*1977) je dnes též úspěšnou divadelní a filmovou herečkou.