John Kitzmiller

Původem americký herec John Kitzmiller má v historii kinematografie významné místo jako první černoch, který zvítězil na festivalu v Cannes, v Evropě natočil celkem přes 40 filmů. Narodil se v Battle Creek v americkém státě Michigan a měl afroamerické kořeny, po studiích na střední škole v rodném městě pokračoval ve studiu chemie a dosáhl titulu inženýra. Za druhé světové války vstoupil do armády, v hodnosti kapitána pak v roce 1943 dorazil do Evropy a zúčastnil se osvobozovacích bojů v Itálii, po válce obdržel vyznamenání Victory Medal. John Kitzmiller si Itálii zamiloval a po válce jej do rodné Ameriky, zmítané rasistickými problémy, nic netáhlo, oba rodiče navíc mezitím zemřeli. Při poválečné obnově Itálie zužitkoval své vzdělání, brzy ale přišla nabídka, která změnila jeho život. Italský filmový neorealismus často využíval neherce a dvoumetrového černocha si vyhlédl producent Carlo Ponti pro roli amerického vojáka na útěku ze zajetí ve filmu ŽÍT V MÍRU (Vivere in pace, 1947) režiséra Luigiho Zampy. Již další film BEZ MILOSRDENSTVÍ (Senza pieta, 1948) znamenal pro Kitzmillera hlavní roli a přední místo na plakátech (jeho partnerkou zde byla Carla del Poggio, manželka režiséra Alberta Lattuady. V padesátých letech točil John Kitzmiller několik filmů ročně, ke spolupráci jej přizval například režisér Sergio Corbucci (CIZÍ ZEMĚ – Terra straniera, 1954; HOŘKÉ VODY – Acque amare, 1954), znovu pracoval také s Albertem Lattuadou a ve filmu SVĚTLA VARIETÉ (Luci del varieta, 1950) ztvárnil amerického hudebníka Johnnyho. Kromě Itálie točil také ve Francii, mezinárodní triumf zaznamenal s jugoslávským válečným filmem ÚDOLÍ MÍRU (Dolina mira, 1956). Právě za tento film byl oceněn jako nejlepší herec na filmovém festivalu v Cannes, což mu následně přineslo další nabídky například z Británie (THE NAKED EARTH, 1958) nebo z Německa. Nejčastěji ale nadále točil v Itálii, jako výrazný typ našel uplatnění především v dobrodružném žánru, počátkem šedesátých let také v tehdy oblíbeném žánru sandálu a meče. Z této doby připomeňme alespoň filmy PIRÁTI Z POBŘEŽÍ (I pirati della costa, 1960) nebo SYN KAPITÁNA BLOODA (Il figlio del capitano Blood, 1962). Ke zviditelnění – i když jen v menší roli – přispěla také účast na bondovce DR. NO (1962), naopak jeho poslední výstup před kamerou se odehrál v rozměru titulní role v mezinárodní koprodukci CHALOUPKA STRÝČKA TOMA (Onkel Toms Hütte, 1965). Krátce před smrtí uzavřel John Kitzmiller manželství a v prosinci 1964 se v Bělehradě jeho ženou stala jugoslávská kráska Dusia Bejić. Dva měsíce poté ale Kitzmillera skolila cirhóza jater, zemřel v Římě 23. února 1965 ve věku 51 let.