Enzo Cannavale

Italský herec Enzo (vlastním jménem Vincenzo) Cannavale je českým divákům dobře známý jako popletený inspektor Caputo z několika kriminálních komedií s Budem Spencerem, jeho umělecká dráha ale byla mnohem pestřejší, i když komediální žánr často nevysokých kvalit byl jeho doménou. Narodil se v Neapoli a pocházel z prostých poměrů, měl tři sourozence. Začal pracovat jako úředník na poště, jeho komediální talent objevil zcela náhodou slavný dramatik, režisér a herec Eduardo de Filippo, který jej angažoval do svého divadelního souboru v Neapoli. Na stříbrném plátně debutoval Enzo Cannavale již v jednadvaceti letech nevelkou rolí komorníka ve filmu YVONNE LA NUIT (1949), k práci před kamerou se ale začal vracet častěji až v 60. letech, teprve sedmdesátá léta byla pak jeho hvězdnou érou. Hrál v řadě kriminálek, s Tomasem Milianem například vytvořil ústřední pár v Corbucciho filmech PROTIMAFIÁNSKÁ JEDNOTKA (Squadra antimafia, 1977) a PROTIGANGSTERSKÁ JEDNOTKA (Squadra antigangsters, 1979), u nás byly uvedeny i další filmy s jeho účastí (DRAHÁ MANŽELKA – Cara sposa, 1977; TAXIKÁŘKA – Taxi Girl, 1977), připomeňme i menší roli ve slavné Germiho komedii ALFRÉDE, ALFRÉDE (Alfredo, Alfredo, 1972). V roli inspektora Caputa se po boku Buda Spencera objevil poprvé ve filmu POLICAJT DRÁBEM (Piedone lo sbirro, 1973), který naplňoval spíše specifika kriminálního žánru, zatímco následující společné filmy POLICAJT V HONGKONGU (Piedone a Hong Kong, 1975) a POLICAJT V AFRICE (Piedone l´africano, 1977) obsahovaly již i výraznou humornou složku, kterou zajistil právě popletený inspektor Caputo v podání Enza Cannavale. S Budem Spencerem mezitím natočil i dobrodružný příběh ze středověku VOJÁK ŠTĚSTĚNY (Il soldato di ventura, 1976), k postavě Caputa se pak vrátil patrně nejzdařilejším titulem celé série MILIÓNOVÝ BROUK (Piedone d´Eggitto, 1980). Bud Spencer měl již mezinárodní slávu zajištěnou předchozí spoluprací s Terence Hillem, Enzo Cannavale pak získal úspěch nyní v roli Caputa, příznačné ovšem je, že jako nepříliš kvalitní produkci tyto filmy zcela ignorují hercovy italské biografie. Dalším Cannavalovým partnerem před kamerou byl populární komik Bombolo (vlastním jménem Franco Lechner) a v 70. a 80. letech spolu natočili několik komedií, které ovšem opět spadají do béčkové italské produkce té doby a u nás jsou prakticky neznámé. K uměleckému triumfu dospěl Enzo Cannavale s filmem 32. PROSINEC (32 dicembre, 1988), který mu vynesl prestižní ocenění Stříbrná stuha udělované Italským syndikátem filmových novinářů, následně byl nominován na prestižní cenu Davida di Donatello za svou kreaci ve filmu DŮM ÚSMĚVU (Casa del sorriso, 1988), na místě je zmínit i jeho účast v mezinárodně úspěšném snímku BIO RÁJ (Nuovo cinema Paradiso, 1990). V posledních letech života hrál Enzo Cannavale ve filmu spíše již jen výjimečně, častěji se objevoval v televizi, s níž ostatně spolupracoval již od počátku šedesátých let. Enzo Cannavale zemřel v rodné Neapoli 18. března 2011 ve věku 82 let následkem infarktu.