Vladimír Jedenáctík

Vladimír Jedenáctík studoval hru na klavír u své matky, žačky Leoše Janáčka, ve zpěvu byl pak vyškolen soukromě u pěvců Valentina Šindlera a Máši Fleischerové. Následovalo první dlouholeté angažmá v Zemském divadle v Brně (1926-1942), v letech 1942-1973 byl pak sólistou opery Národního divadla v Praze. Jedenáctík disponoval mimořádným hlasem s výbornou technikou, jako basista ztvárnil na jevišti všechny zásadní role světového i domácího operního repertoáru (vodník v Rusalce, Kecal v Prodané nevěstě, Mefisto ve Faustovi a Markétce atd.) Na rozdíl od jiných operních pěvců byl Jedenáctík schopen i kvalitního hereckého projevu, čehož pak nezřídka využil film a televize. Proslul také rozsáhlou koncertní činností, vystupoval v rozhlase, řada jeho nahrávek byla vydána na gramofonových deskách. Svou schopnost propojení zpěvu s herectvím pak zúročil i jako pedagog a v l. 1952-1959 vyučoval hereckou tvorbu na hudební fakultě AMU. Díky schopnosti hereckého projevu s výraznou mimikou byl od konce 40. let obsazován také do filmu, později pracoval i v televizi. Jeho první rolí byla postava studenta v historickém dramatu REVOLUČNÍ ROK 1848 (1949) režiséra Václava Kršky. V 50. letech se objevil například v pohádkách BYL JEDNOU JEDEN KRÁL (1954) a OBUŠKU, Z PYTLE VEN (1955), poté hrál další menší role ve filmech převážně dramatického charakteru. Většími hereckými úkoly jej koncem 60.let pověřil režisér E. Schorm ve filmech FARÁŘŮV KONEC (1968) a DEN SEDMÝ, OSMÁ NOC (1969), výraznější roli statkáře Maliny pak hrál ve filmu PETROLEJOVÉ LAMPY (1971). Posledním vystoupením Jedenáctíka v českém filmu byla nevelká úloha flašinetáře v Herzově filmu DEVÁTÉ SRDCE (1979).