Kateřina Pošová

Redaktorka a tisková mluvčí Kateřina Pošová, rozená Bárkány, studovala v letech1940-44 v pomnichovských maďarských Košicích maďarské klasické gymnázium. Protože Pošová pocházela z židovské rodiny architekta a stavitele byla v r. 1944 deportována do koncentračního táboru v Osvětimi, kde její rodiče zahynuli. K. Pošová, ale měla více štěstí a po válce se vrátila zpět do československých Košic. Od 1949 žila Pošová v Praze, kde v letech 1949-53 byla zaměstnána jako technická kreslička v podniku Stavoprojekt. Poté v letech 1954-62 organizovala kulturní programy Maďarského kulturního střediska v Praze a v letech 1962-6 pracovala jako produkční v Televizní filmové tvorbě Československé televize Praha a následně krátce ještě jako tisková mluvčí Krátkého filmu Praha. Kateřina Pošová, která do r. 1968 užívala příjmení Moravcová se od r. 1971 věnovala překladatelské a publicistické činnosti ve svobodném povolání. Pošová překládala z maďarštiny a její doménou byly odborné statě, články, próza nebo divadelní hry. Kromě nich se věnovala také překladům filmových scénářů, podtitulkům nebo dialogům pro dabing, kterých připravila na 15o. Díky překladatelskému umu Kateřiny Pošové jsme v českém znění viděli třeba Sezónu příšer, Pátou pečeť, Deník pro mé děti, Mé XX. století, Jiný pohled, Devět měsíců, Vteřiny úzkosti, Chladné dny, Sněhové mraky, Maďarskou rapsodii, Velkou generaci, Trn pod nehtem, Horoskop Ježíše Krista nebo Cenu zlata. Pošová se již za života stala známou filmovou publicistkou, konferenční tlumočnicí i překladatelkou. Kateřina Pošová, která intensivně spolupracovala s týmem Mezinárodního filmového festivalu v Karlových Varech zemřela po delší těžké nemoci pouhý týden před svými 78. narozeninami. Tisk: Zcela specifickou činností překladatelské a publikační činnosti K. Pošové byla její redaktorská práce pro tisk a časopisy, kdy uváděla rozsáhlé ukázky ze scénářů pro časopis Film a doba. Své články týkající se maďarské kinematografie i divadla Pošová doplňovala úvodními recenzemi, charakteristikami tvůrců, rozhovory a spojovacími texty a totéž psala o českém filmu pro maďarský odborný tisk. Spisovatelská tvorba: Spolu s filmovou publicistkou Pavlou Frýdlovou vydala Kateřina Pošová v roce 2003 pozoruhodnou autobiografickou knížku Jsem, protože musím.... Jejím základem byl deník, co si psala v pracovním táboře formou dopisů otci, jehož naposledy viděla na osvětimské rampě. Knížka přibližuje i další osudy Pošové, v nichž se promítají události nejen ryze osobní, ale i významné mezníky života naší společnosti od 3o. let po současnost.