Jana Dítětová

Česká herečka Jana Dítětová se narodila 7. října roku 1926 v Plzni. Její tatínek zde působil jako hostinský. Ve 30. letech se rodina přestěhovala do Prahy. Bohémsky založený tatínek svou hospodu prohrál v kartách. U malé Janičky se od dětství formoval zájem o herectví. Na divadelních prknech se objevovala jako dítě v pohádkách, ve třinácti letech nastoupila do herecké školy E. F. Buriana. Mladá dívenka prokazovala velkou píli, současně však i smysl pro poctivou práci. V šestnácti letech se objevila poprvé před kamerou jako filmová dcera Jindřicha Plachty ve veselohře KAREL A JÁ. Do srdcí filmových diváků se výrazně zapsala rolí Barušky ve filmu PRSTÝNEK, který začal vznikat na samém konci války. Jejím hereckým partnerem zde byl Zdeněk Dítě. Není divu, že diváci tento pár spojovali díky stejnému příjmení i do reálného života. Pravda byla ovšem taková, že Jana a Zdeněk nejen že nebyli manželé nebo sourozenci, jak si lidé mysleli, ale dokonce mezi nimi nebyl ani vzdálený příbuzenský vztah. Potkali se spolu ještě ve filmu POLIBEK ZE STADIÓNU. Mladičká Jana byla stále pod dozorem své přísné maminky, která si účast na natáčení dceřiných filmů doslova vynucovala s myšlenkou chránit svou dceru před případnými nápadníky. Po skončení války nastoupila půvabná Jana Dítětová do Realistického divadla. Tehdy také poznala svého prvního manžela, režiséra Vladimíra Vlčka. Byl oddaným komunistou a svou manželku využíval spíše jako sekretářku. O to více bylo pro všechny překvapením, že Vlček později emigroval do zahraničí. Manželství bylo rozvedeno a Jana se později provdala podruhé, za kolegu z Realistického divadla, herce Josefa Vinkláře. V roce 1955 se manželům Vinklářovým narodil syn Jakub, pozdější výtvarník. Také toto manželství skončilo rozvodem. I když vina byla na straně manželově, tolerantní a smířlivá povaha paní Jany nepřipustila žádné žárlivé scény a preferovala klidný a přátelský rozchod. Později Jana Dítětová málem uzavřela ještě třetí manželství s psychiatrem Stanislavem Grofem. Ke sňatku nakonec nedošlo. Grof emigroval v touze po lepší profesní realizaci v zahraničí. Filmové role Jany Dítětové jsou různorodé. Jak již bylo řečeno, začínala něžnými dívčími rolemi ve veselohrách, později v 50. letech se objevovala v budovatelsky zaměřených filmech (ANNA PROLETÁŘKA, TANKOVÁ BRIGÁDA). Psychologicky hlubší roli získala až v dalším desetiletí ve filmové adaptaci románu Milana Kundery ŽERT (1968), kde vytvořila roli novinářky. Skutečnou hloubku svého herectví pak prokázala v roce 1976 ve filmu DÝM BRAMBOROVÉ NATĚ, kde ztvárnila navenek tvrdou, ve skutečnosti však velmi citlivou zdravotní sestru. V komediích M. Poledňákové JAK VYTRHNOUT VELRYBĚ STOLIČKU a JAK DOSTAT TATÍNKA DO POLEPŠOVNY ztvárnila sice malou, ale sympatickou roli Anniny maminky. Dobrosrdečnou a laskavou babičkou Máchalovou byla paní Jana v pohádkové komedii S ČERTY NEJSOU ŽERTY v roce 1985. Pracovala také v dabingu. Svůj hlas propůjčila např. Ursule Andress ve filmu MUŽ Z HONGKONGU. V soukromém životě byla paní Jana smířlivý a laskavý typ člověka. Její otevřené a důvěřivé srdce často doplácelo na škodolibost druhých. Tzv. „přátelé“ byli jednou z příčin, že začala mít problémy s alkoholem. Lidem však stále věřila, dokonce zakoupila na Slapech hausbót, ale šel bohužel ke dnu. Nakonec v této oblasti koupila chalupu, věnovala se zahrádce, milovala kočky. Stále však nezapomínala na hereckou profesi, ale rolí bylo stále méně. Pro činorodou a pracovitou Janu Dítětovou to bylo další životní zklamání. Navíc se přidaly zdravotní problémy. Trpěla těžkou paradentózou, přišla o chrup, což byla předzvěst zhoubné zákeřné choroby. Paní Jana byla operována, ale svůj boj s rakovinou 9. listopadu 1991 prohrála. Bylo jí pouhých 65 let. Zdroj: Chvilka pro tebe 7/2009, článek J. Pinkavy „Příliš poctivá na život“, str. 14 – 15 Zpracovala: Petra Cejpková