Geraldine McEwan

Geraldine McEwan se narodila 9. května 1932 v Old Windsoru v Anglii. První divadelní roli získala už ve 14 letech v Královském divadle ve Windsoru a o čtyři roky později se začala objevovat na jevištích v londýnském West Endu. V roce 1961 se stala členkou Královské shakespearovské společnosti, kde hrála např. s Albertem Finneyem a Laurencem Olivierem. V divadle bez přestávky hrála celá 60. a 70. léta a během této doby se díky kvalitním rolím, převážně tedy v shakespearovských hrách, vypracovala v oblíbenou charakterní herečku. Za své divadelní výkony získala řadu ocenění, např. v roce 1976 byla nominována na „Oliwer Award“ ve dvou různých kategoriích a v letech 1983 a 1995 ji byla udělena „London Evening Standard Theatre Award“ v kategorii nejlepší herečka a sice za účinkování ve hrách „The Rivals“ (1983) a „The Way of the World“ (1995). V roce 1998 byla nominována na „Tony Awards“ za nejlepší ženský herecký výkon ve hře Eugèna Ionesca „The Chairs“. Řadu zajímavých rolí ztvárnila také v televizi a ve filmu, za které rovněž získala některá významná ocenění. Např. v roce 1991 obdržela cenu BAFTA za hlavní roli matky ve filmu ORANGES ARE NOT THE ONLY FRUIT. Pozornost diváků i kritiky na sebe upoutala rolí Jean Brodie v seriálu THE PRIME OF MISS JEAN BRODIE (1978) a o 7 let později rolí Emmeline „Lucia“ Lucas v mimořádně oblíbeném seriálu MAPP & LUCIA (1985). Menší roli Alice si zahrála v monumentálním historickém dramatu JINDŘICH V. (1989) režiséra Kennetha Branagha. K nepoznání namaskovanou ji diváci mohli vidět ve filmu ROBIN HOOD: KRÁL ZBOJNÍKŮ (1991) a sice jako čarodějnici Mortiannu. Za zmínku stojí také menší role v hvězdně obsazeném dramatu TITUS (1999). Mimořádný výkon podala jako sestra Brigdet v dramatu Petera Mullana PADLÉ ŽENY (2002), jenž získal řadu ocenění. V roce 2004 ztvárnila Lady Southdown v historickém snímku JARMARK MARNOSTI. V roce 2004 si ji společnost Granada vybrala do připravovaných nových adaptací díla Agathy Christie, v nichž měla ztvárnit roli staré panny Jane Marplové. Byla si vědoma, že výsledky její práce budou v tomto případě pod nejjemnějším drobnohledem veřejnosti, nicméně nabídku přijala a o slečně Marplové říká: „Tu postavu miluji. A když mě požádali, abych ji hrála, cítila jsem, i když to zní poněkud dramaticky, že je to správné, že ji nabídli právě mně. Cítila jsem, že tahle role je můj osud, a vychutnávala jsem si každý okamžik, který jsem v ní strávila. Ještě pořád ji v sobě nosím a pořád v ní objevuji něco nového. Je inteligentní, vtipná, dokáže využít, že se jí lidi rádi svěřují, ale i to, že ji někteří podceňují. Mám pocit, že mi touhle rolí byl svěřen svého druhu národní poklad, který mimořádně obdivuji a hodlám důsledně chránit“. Ve 72 letech tedy před sebou měla velkou výzvu, o které se jiným herečkám může jen zdát: hlavní role ve 12 celovečerních filmech. Diváci se rozdělili do několika táborů, někteří nostalgicky vzpomínali na Margaret Rutherford nebo Joan Hickson, jiní nové pojetí slavné staré panny opěvovali. Slečna Marplová je pro Geraldine McEwan bezesporu završením dlouhého a úspěšného divadelního, televizního i filmového působení a ona si ji také dokonale vychutnává. U nás zatím bylo z cyklu se slečnou Marplovou odvysíláno 8 filmů s převážně kladným ohlasem. Od ledna 2009 začala společnost Pol. Media Amercom vydávat na DVD vždy jednou za měsíc jeden z dílů této nové série. V plánu je vydaní všech 12 dílů do jednoho roku. Geraldine McEwan byla téměř 50 let vdaná za Hugha Cruttwella (zemřel v roce 2002), který byl v letech 1965–1984 ředitelem Královské akademie dramatického umění v Londýně. Geraldine je matkou dvou dětí, syn Greg Cruttwell (nar. 1962) se věnuje filmu a divadlu. Jako herec se objevil i v několika seriálech a filmech. I když se slečnou Marplovou Geraldine McEwan již skončila (štafetu po ní přebírá herečka Julia McKenzie), i nadále se chce věnovat divadlu, televizi a rozhlasu.