François de Roubaix

Hudební skladatel François de Roubaix byl synem režiséra a producenta Paula de Roubaix (1914-2005), matka byla Italka. François od dětství jevil hudební nadání a v době dospívání, kdy jeho otec produkoval hudební filmy, propadl jazzu. Jako samouk se začal zdokonalovat ve hře na klavír, pozoun a kytaru. Začal komponovat, přičemž uplatňoval svůj obdivuhodný smysl pro melodii, používal neobvyklá spojení hudebních nástrojů, experimentoval s exotickými instrumenty a jako první aplikoval ve filmové hudbě syntezátory. Svůj talent prosadil Roubaix již ve dvaceti letech (tehdy ještě ovšem s podporou otce), kdy začal pracovat pro Roberta Enrica a složil hudbu k několika jeho krátkým filmům. Následně začal tvořit pro televizi a jeho první samostatnou prací pro celovečerní film byla hudba ke komedii PODFUKÁŘI (Les combinards, 1966). Povšimli si jej i další režiséři, pracoval například s José Giovannim nebo Julienem Duvivierem, znovu jej ke komponování vyzval také Robert Enrico, za zmínku stojí jeho početnější spolupráce s režisérem Jean-Pierrem Mockym, i když jeho filmy neměly takovou odezvu. Svou hudbou doprovodil Roubaix také filmy Jeana Hermana v hlavní roli s Alainem Delonem, jako ĎÁBELSKY VÁŠ (Diaboliquement votre, 1967) nebo JEFF (1969). Delon byl také hvězdou filmů Jeana-Pierra Melvilla, opět s Roubaixovou hudbou – SAMURAJ (Le samourai, 1967). Z Roubaixovy tvorby u nás nejlépe známe hudební doprovod ke komedii PITI PITI PA (L'homme orchestre, 1970) s Louisem de Funésem, kde muzikální složka hrála výraznou úlohu. Zároveň v té době ale přišel útlum v práci a Roubaix se začal více soustředit na komponování pro televizi. K filmu se vrátil ve velkém stylu opět ve spolupráci s José Giovannim, kdy byl vyzván ke složení hudby pro film SMŮLA (La scoumoune, 1972) s Jean-Paulem Belmondem v hlavní roli. Roubaix v té době bydlel v pařížské ulici Rue de Courcelles a ze svého bytu učinil nahrávací studio; právě ke zmíněnému filmu pořídil hudbu zcela sám, kdy postupně nahrál všechny nástrojové složky. François de Roubaix byl od mládí také vášnivým potápěčem a toto hobby se mu stalo osudným – v listopadu 1975 se utopil na Kanárských ostrovech. Jeho poslední skladatelské práci pro film STARÁ PUŠKA (La vieux fusil, 1975) se dostalo uznání až posmrtně. Hudba k tomuto titulu byla oceněna francouzským Cézarem, které za Françoise převzal jeho otec. Roubaixova tvorba zahrnuje úctyhodných bezmála osmdesát položek pro celovečerní i krátké filmy a také pro televizi. Jeho odkaz je dodnes živý, filmová hudba vychází na CD a k jeho novátorské práci se i v současnosti hlásí četní hudebníci po celém světě. Roubaix byl od roku 1965 ženatý s Lorraine Morales a měl dvě děti.