Robert Altman

Jeden z nejvýznamějších režisérů současné kinematografie USA. Vystudoval matematiku, za války byl pilotem, po demobilizaci začal celkem bezúspěšně psát filmové náměty a rozhlasové hry. V rodném Kansas City založil vlastní produkční společnost, pro níž natočil dokumentární filmy (nejvýznamnějším byl Příběh Jamese Deana - 1957, střihový dokument o podstatě mýtu této hvězdy) i hraný debut Delikventi (1957) o mladých lidech, kteří se chovají jinak doma a jinak na ulici. Film však neměl žádný ohlas a Altman pracoval následujících deset let v televizi jako režisér a autor seriálů. Návratem k filmu prorocká vize rozvoje techniky, jakási "science" fiction bez fikce" Opočítávání (1967). Teprve černá komedie z prostředí polní nemocnice odehrávající se za války v Koreji M.A.S.H. (1970) přinesla svému tvůrci mimořádný úspěch a zajistila mu finanční nezávislost na Hollywoodu (Altman podobně jako F.F Coppola je majitelem produkční společnosti, v níž umožňuje natáčet i jiným režisérům). Tímto filmem, jehož název je zkratkou pojízdné vojenské chirurgické ambulance, zahájil režisér sérii děl mnohostranně analyzujících americkou společnost a napadajících její mýty. V rovině stylistické pak odhalují a často zesměšňují stereotypy a schémata žánrů typických pro americký film (např. Pepek - 1980). Nejdůslednjěší je tato v Nashville (1975), mozaikovém defilé současných USA na prahu jejich dvoustého výročí. Nashvillský festival country a western music dává režisérovi příležistost podat svědectví a spolupráci moci a pseudokultury, jednotně hlásajících povrchní optimismus, který slouží jen k zamaskování osobních cílů. Historické zdroje této pseudokultury nebo lépe zábavního průmyslu, showbyznysu, odhaluje Altman ve filmu Buffalo Bill a Indiání aneb Sting Bullova historická lekce (1976), jehož legendárního hrdinu vidí jako slabocha, který má daleko k legendě spjaté s jeho postavou i s dějinami dobývání amerického západu. Poněkud jiný charakter má Svatba (1978), velkolepá tragikomická fraška o jiném z amerických mýtů - starousedících a zbohatlících, jejichž symbolické spojení poskytuje při svatebním obřadu příležitost k odkrytí falešnosti obrazu, který si o sobě vytvořil americký měšťák. K demýtizaci americké společnosti přispívají i další Altmanova díla - Dokonalá dvojice (1978), Vdova ze Smithova okresu (1982), V proudu (1983) či mrazivá vize zániku společnosti v nové době ledové za naprosté energetické krize Kvintet (1979).