Michel Peyrelon

Francouzský herec Michel Peyrelon začal před kamerou vystupovat až po letitých zkušenostech v divadle, od počátku sedmdesátých let ale nakonec na své konto nastřádal přes 120 filmových a televizních rolí. Narodil se v městečku Le Puy-en-Velay v jižní Francii a od dětství vynikal ve škole, zvláště ve francouzštině a historii. Když se rodina dostala do finančních problémů, musel Michel Peyrelon opustit školu a v patnácti letech začal pracovat. Mladistvá náklonnost k umění se změnila v pevné rozhodnutí hrát divadlo po návštěvě jednoho představení na festivalu v Avignonu. Soukromě studoval herectví, pak ale tři roky strávil v armádě v rámci základní vojenské služby, poté si vzdělání doplnil na konzervatoři ve Štrasburku. Jako divadelní herec začal v souboru Théâtre National Populaire režiséra Jeana Vilara, s nímž se již předtím setkal v Avignonu, hrál například ve hře Dantonova smrt. Jeho touhou ale bylo mít vlastní soubor a s ním vystupovat v jižní Francii. To se stalo realitou v roce 1960, kdy založil divadelní společnost, v níž pak představoval nejen dílo klasiků, ale i méně známých moderních autorů, příležitostně hrál i v pařížských divadlech. Před kamerou se mihnul poprvé v Mockyho komedii PANICOVÉ (Les vierges, 1963), častěji ale začal ve filmu účinkovat až po roce 1970, kdy byl nucen z finančních důvodů svou divadelní společnost rozpustit. Yves Boisset mu poskytl menší roli policejního inspektora ve filmu KÁMOŠ Z BASY (Un condé, 1970), opět v Boissetově režii se pak objevil jako poručík Keller v politickém thrilleru R.A.S. (1973). Zajímavé příležitosti mu poskytly také u nás méně známé filmy s J. P. Belmondem (SMŮLA – La scoumoune, 1972; DOKTOR POPAUL – Docteur Popaul, 1972). Nevšední kreaci předvedl po boku Alaina Delona ve filmu LEDOVÁ ŇADRA (Les seins de glace, 1974), kde byl v roli tajuplného Alberta jakýmsi bodyguardem hlavní hrdinky (Mireille Darc). Mistrovský výkon pak podal jako úředník Albert Schumacher v dramatu PAN DUPONT (Dupont Lajoie, 1975), opět v režii Yvese Boisseta. Svou filmografii rozšířil i o středně velké role v dalších filmech známých režisérů jako byli Pierre Granier-Deferre (NELÍTOSTNÝ SOUBOJ – Adieu poulet, 1975), Claude Lelouch (KOČKA A MYŠ – Le chat et le souris, 1975) nebo Bertrand Blier (OSUDOVÉ ŽENY – Calmos, 1976). Znovu točil také s J. P. Belmondem (POLICAJT NEBO ROŠŤÁK – Le flic ou voyou, 1979), v jeho filmografii tehdy převažovaly postavy inspektorů, ředitelů nebo ministrů. Oproti sedmdesátým letům hrál v následující dekádě ve filmu podstatně méně častěji, mezitím byl ale stál více oslovován televizí a objevil se v řadě oblíbených seriálů. V 80. letech se také znovu začal uplatňovat na divadelních jevištích (Don Carlos, Zločin a trest, Bouře), kromě pařížských divadel působil také v místech svých začátků ve Štrasburku. Z jeho tehdejší filmografie připomeňme opětovnou spolupráci s G. Lautnerem (ROZMAŘILÝ ŽIVOT GÉRARDA FLOQUA - La vie dissolue de Gérard Floque, 1987) nebo Y. Boissetem (RADIO CORBEAU, 1988). V mezinárodním měřítku jej znovu zviditelnila mimořádně úspěšná komedie NÁVŠTĚVNÍCI (Les visiteurs, 1993), kde hrál Édouarda Bernaye. Před filmovou kamerou stál naposledy v rámci příběhu POVOLÁNÍ: UČITEL (Le plus beau métier du monde, 1996), kde hrál opět policejního komisaře. Ani v televizi v závěru své kariéry nehrál nijak často, ještě krátce před smrtí ale vystupoval na jevišti. Na festivalu v Avignonu hrál v klasickém dramatu Medea (2000), v témže roce také ve dvou pařížských divadlech účinkoval v Brechtově hře Život Galileiho. Michel Peyrelon zemřel v Paříži 4. června 2003 ve věku 66 let.