Nikolaj Gubenko

Významný sovětský herec a filmový režisér Nikolaj Nikolajevič Gubenko přišel na svět 17. srpna 1941 v Oděse - přesněji řečeno v jejích podzemních katakombách, kde se jeho matka spolu se svými dalšími čtyřmi dětmi ukrývala před německými nálety. Po vstupu německo-rumunské okupační armády byla vybídnuta ke spolupráci - tlumočení rozkazů městského velitelství, neboť uměla velmi dobře německy. Po odmítnutí pak byla pro výstrahu veřejně popravena oběšením, ačkoliv jejímu nejmladšímu synkovi bylo v té době sotva 11 měsíců a nejstarší dceři necelých 10 let. V té době už nežil ani její manžel, palubní inženýr těžkého bombardéru "TB - 3", který zahynul v leteckém souboji. Malý Kolja se dostal do péče prarodičů z otcovy strany, ostatní děti si rozebrali sousedé a známí. Dědeček pracoval jako tesař a i když s velkými potížemi, přece jen všichni tři přežívali až do roku 1947, kdy umřela babička. Nemocný děda už nebyl schopný se o vnuka sám postarat a musel proto zažádat o jeho umístnění do dětského domova. Jako syn válečných hrdinů se tedy šestiletý Kolja dostal do "Suvorovovy vojenské akademie", což byl starý klášter nedaleko Oděsy. Obývalo jej na 250 chlapců - válečných sirotků, kteří tu byli připravováni na dráhu budoucích kádrů sovětské armády - velitelů a tlumočníků. V ústavu sice vládla tuhá kázeň a přísně vojenský styl života, na druhé straně však byli její studenti dobře zabezpečeni - dostalo se jim dobrého vzdělání, dostatku jídla i lékařské péče. Kolja Gubenko ale přesto snil o jiném povolání... Od šesté třídy byl tak zapáleným ochotníkem v místním dramatickém kroužku, že neváhal hrát ani dívčí role, což mu mezi spolužáky vyneslo přezdívku "Umělec". Později vstoupil ještě do mládežnického tanečního souboru "Oděsských tramvajáků". Jeho nadšení naštěstí nalezlo pochopení i u třídní učitelky, která mu do závěrečného hodnocení napsala: "K vojenské službě nevhodný." Díky tomu se mladý Nikolaj mohl zapsat ke studiu na Divadelní akademii. Dlouho se tu však nezdržel a už r. 1958 nastupuje jako elév do Oděsského divadla mladého diváka, což v budoucnu považoval za tu nejlepší školu. V jednom představení tu totiž musel ztvárnit až devět postav. Později přešel do moskevského Divadla Na Tagance, kde jako herec působil v letech 1964-68. Nějakou dobu pobýval jako stážista na Státní cirkusové škole a roku 1970 dokončil studia na režisérské fakultě VGIK-u (ve třídě Makarové a Gerasimova). Jeho debutní filmovou rolí se roku 1964 stal Kolja Fokin ve snímku "Je mi 20 let (Zastava Iljiča)". Film dosáhl značné obliby a Gubenkova kariéra tak dostala zelenou. Rychle za sebou následují další role - Sitnikov v "Šlechtickém hnízdě" (1969), Nikolaj Maximovič Jegorov v "Přišel voják z fronty" (1971), důstojník Gološčekov v "Bojovali za vlast" (1975) a mnohé další. Roku 1970 se N. Gubenko představil i jako režisér - a to hned dvěma filmy: "Nastasja a Fomka" a " Bratři Makarové". Významnou roli v Gubenkově filmové tvorbě zaujímá snímek "Poraněná ptáčata" (Podranki) z roku 1977, v němž se Gubenko vrací k zážitkům z dětství, prožitého v internátní škole. Ve snímku, na kterém pracoval jako režisér i scénárista, se snaží vyrovnat i se svým vlastním traumatem ze ztráty rodiny. O existenci svých čtyř sourozenců se totiž dozvěděl až jako šestnáctiletý mladík a dlouho se snažil o jejich nalezení. V případě tří sester se mu to nakonec povedlo, avšak zpřetrhané nitky rodinné vzájemnosti se jim už navázat nepovedlo. Ale bráška, kterému byly v době matčiny smrti pouhé tři roky, zmizel ve válečné vřavě už asi navždycky. Nikolaj Gubenko přesto doufá, že i on přežil - možná pod jiným, adoptivním jménem. Na to svoje se asi pamatovat nemohl, byl ještě opravdu moc malý... V roce 1980 se N. Gubenko vrací na Taganku, zpočátku jako herec a později jako její ředitel.Postupem času se však jako umělec odmlčel a začal se víc věnovat politickému dění. 21. listopadu 1989 je zvolen ministrem kultury a v tého funkci vydrží až do r. 1992. Stal se tak posledním sovětským mistrem tohoto úřadu. N. Gubenko působilv letech 1995-2003 i jako poslanec v ruské Státní dumě (za komunistickou stranu), byl předsedou Výboru pro kulturu a cestovní ruch ( 1996 - 1999 ) a Výboru pro kulturu (1999 - 2003). Politice se věnuje i v současné době, i když už "jen" na komunální úrovni - 21.října 2009 byl zvolen místopředsedou moskevského magistrátu. Od roku 1985 je Nikolaj Gubenko nositelem titulu Národní umělec RSFSR, jeho manželkou je herečka Žanna Bolotova, děti nemají.