Ettore Manni

Italský herec Ettore Manni patřil několik desítek let k osvědčeným představitelům záporných rolí v dobrodružných filmech a westernech, jeho bohatá filmografie zahrnuje více než stovku snímků, jen zřídka ovšem vyšších uměleckých kvalit. Ettore Manni se narodil v Římě a od brzkého dětství vyrůstal bez matky. Později se pokoušel postupně studovat několik oborů na univerzitě, vystřídal právo, medicínu a architekturu, žádnou školu ale nedokončil. Ještě jako studenta si jej pro velkou roli do svého filmu OBCHOD S DĚVČATY (La tratta delle bianche, 1952) vybral režisér Luigi Comencini. Po slibném debutu začal Ettore Manni točit několik filmů ročně, od počátku jeho herecké kariéry jej oslovovali i nejslavnější režiséři jako Albert Lattuada (VLČICE – La lupa, 1953) nebo Michelangelo Antonioni (PŘÍTELKYNĚ – Le amiche, 1955), souběžně se začal objevovat i ve válečných filmech nebo příbězích z doby antiky, připomeňme alespoň roli Marka Antonia, kterou hrál po boku Sophie Loren ve filmu DVĚ NOCI S KLEOPATROU (Due notti con Cleopatra, 1953). Objevil se také v několika tehdy populárních komediích s Marisou Allasio. Koncem padesátých let začaly v Manniho filmografii převažovat tituly z tehdy oblíbeného žánru sandálu a meče, středně velké role hrál například pod vedením režiséra Vittoria Cottafaviho (VZPOURA GLADIÁTORŮ - La rivolta dei gladiatori, 1958; AMAZONKY Z ŘÍMA – Le vergini di Roma, 1961). Vyšší umělecké hodnoty a především hvězdné herecké obsazení nabídl Ganceho NAPOLEON (Austerlitz, 1960), kde hrál generála Murata, následně dostal příležitost i v řadě dalších mezinárodních projektů, například v americkém válečném velkofilmu NEJKRATŠÍ DEN (The Shortest Day, 1963) nebo v britsko-francouzkém dramatu SLEČNA UČITELKA (Mademoiselle, 1966), kde hrál s Jeanne Moreau. Vidět jsme jej mohli také ve dvou posledních dílech slavné série o Angelice. Dalším oblíbeným žánrem, v němž herecký typ Ettore Manniho našel bohaté uplatnění, byly tzv. spaghetti westerny, většina z nich je ale u nás neznámá. Pro tyto filmy zvolil Ettore Manni stejně jako řada jiných italských herců anglický pseudonym a v titulcích býval uváděn jako Red Carter. V následujících letech točil znovu spíše dramata s kriminální zápletkou, s Alainem Delonem to byl film TONY ARZENTA (1972), ve francouzsko-italské koprodukci opět pracoval s Maurem Bologninim (AFÉRA PROFESORA MURRIHO – Fatta di gente per bene, 1974), před kameru jej přizval i Damiano Damiani (MUŽ NA KOLENOU – Un uomo in ginocchio, 1979). Se jménem slavného Federica Felliniho je spojen Manniho poslední film, který však již nestačil dokončit (MĚSTO ŽEN – La citta delle donne, 1980). Ettore Manni zemřel tragicky 27. července 1979 ve věku 52 let. Zastřelil se, ovšem dodnes není zcela jasné, zda se tak stalo nešťastnou náhodou při čištění zbraně (byl jejich vášnivým sběratelem) nebo šlo o sebevraždu. Jeho manželkou byla francouzská herečka Mireille Granelli (*1936), měli spolu jednu dceru.