Gabriel García Márquez

Márquez Gabriel José García (06.03.1928) Gabriel José García Márquez, významný kolumbijský spisovatel, se narodil 6. března 1928 v Aracatace, městě v severní Kolumbii, kde byl vychován svými prarodiči v domě plném tetiček a pověstí o strašidlech a démonech. V roce 1982 získal Nobelovu cenu za literaturu. Jeho vlastní otec však tvrdil, že se narodil v roce 1927. Jeho rodiče byli velice chudí, a proto se ujali výchovy prarodiče, což bylo tehdy zcela běžné. Gabito "malý Gabriel" byl velice tichý a plachý mladík, ovlivněný dědečkovými příběhy a babiččinými pověrami. Mimo dědečka vyrůstal v domě plném žen. Všechna jeho budoucí díla čerpají z tohoto prostředí, jak příběhy z kolumbijské občanské války, tak z banánového masakru nebo ze života jeho rodičů. V osmi letech, po smrti dědečka a počínající slepotě babičky, se přestěhoval ke svým rodičům do Sucre, kde jeho otec pracoval jako lékárník. Brzo po příjezdu do Sucre byl poslán do školy v Barranquille, přístavního města v ústí řeky Magdaleny. Tam si získal pověst bázlivého chlapce, který píše humorné básně a kreslí karikatury. V roce 1940, když mu bylo dvanáct, byl oceněn stipendiem na střední škole pro nadané studenty. Tam našel i sebe sama, protože se mohl plně věnovat svým zálibám. Na přání rodičů šel dále studovat práva do Bogoty. Jako mnoho velkých spisovatelů i on pohrdal vysokou školou. Ztratil veškerý zájem o studium práv a potuloval se Bogotou. Navštěvoval laciné jídelny, kde se setkával s běžnými lidmi; vzdělanými socialisty, hladovějícími umělci nebo nadějnými novináři. Jednoho dne se jeho život úplně změnil. Dostala se mu rukou kopie Kafkovy Metamorfózy, a ta jej natolik oslovila, že se aktivně pustil do své vlastní tvorby. Nejprve psal science-fiction, které mu vycházely v bogotských novinách. V roce 1948 na něj silně zapůsobila vražda Gaitána, dokonce se účastnil výtržností v hlavním městě. Před násilnými šarvátkami odjel na sever do Cartageny. Tam psal pro místní noviny El Universal. Po čase zanechal novinařiny a věnoval se výlučně psaní. V roce 1954 se vrátil do Bogoty a stal se filmovým recenzistou. Brzy nato však musel opustit zemi, když napsal pravdivý příběh o tehdejším prominentovy diktátorské vlády. Pracoval jako evropský korespondent pro bogotské noviny. Navštívil dokonce i tehdejší "Východní blok". Po letech se vrátil do Jižní Ameriky, ale žil ve Venezuele. V roce 1958 se vrátil do Kolumbie. V tomto období G. Gárcia přilnul ke kubánského modelu socialismu a stal se přítelem Fidela Castra. Později se Gárcia přestěhoval do New Yorku, pak do Mexiko City. V roce 1965 strávil s rodinou dovolenou v Acapulcu, která změnila celý jeho budoucí život. Objevil tam nový impuls pro své psaní. Po návratu domů se zavřel na rok do pracovny a soustavně tvořil. Výsledkem byl román Sto roků samoty, který byl publikován v roce 1967. Za týden se jej prodalo osm tisíc kopií. Během tří let další tři miliony. Román byl přeložen do více než dvanácti světových jazyků a byl vyznamenán několika světovými cenami. V roce 1969 vyhrál Chianchianovu (Kiankianovu) cenu v Itálii a byl označen za nejlepší zahraniční knihu ve Francii. V roce 1970 byl vydán v angličtině a stal se jednou z nejprodávanějších knih ve Spojených státech. Po vydání Podzimu patriarchy v roce 1975 se vrátil do Mexika City, kde si koupil dům a začal podporovat levicové organizace po celé Jižní Americe. V roce 1982 mu byla udělena Nobelova cena za literaturu. O čtyři roky později vydal Lásku z časů cholery, která byla netrpělivě očekávána celým světem. V roce 1999 byla u G. Márqueze zjištěna rakovina. Ještě s větší pílí a soustředěností se pustil do další tvorby. Začal psát své paměti. Jejich první díl Žít a povědět, vydaný v roce 2001, se stal nejprodávanější knihou ve španělsky mluvících zemích