Lando Buzzanca

Italský herec Lando Buzzanca pochází ze Sicílie, jeho vlastní jméno je Gerlando Buzzanca. Z rodného Palerma odešel v sedmnácti letech do Říma, kde začal studovat herectví na divadelní škole Accademia Sharoff, na jevištích začal vystupovat v polovině padesátých let, tehdy se také oženil a s manželkou Luciou má dvě děti. Svůj debut před kamerou si odbyl minimální rolí, zato ovšem v jednom z nejvýznamnějších snímků všech dob – jako židovský otrok se mihnul v oscarovém filmu BEN HUR (1959). Od počátku šedesátých let točil často také v televizi, postupně stoupal i význam jeho filmových rolí. V mezinárodně oceněném, u nás ovšem málo známém filmu SEČTENÉ DNY (I giorni contati, 1961) se objevil v úloze syna hlavního hrdiny. Do dvou svých významných filmů jej pak angažoval Pietro Germi (ROZVOD PO ITALSKU – Divorzio all´taliana, 1961; SVEDENÁ A OPUŠTĚNÁ – Sedotta e abbandonata, 1963). Objevil se v několika tehdy oblíbených povídkových projektech, pracoval také ve Francii, později i v Německu, v jeho filmografii šedesátých let ale začaly převažovat průměrné filmy různých žánrů, ze špionážních příběhů můžeme připomenout Buzzancovy titulní role ve filmu JAMES TONT OPERAZIONE D.U.E. (1965) a JAMES TONT OPERAZIONE U.N.O. (1965) v režii Bruna Corbucciho. Z dalších výraznějších počinů 60. let se sluší připomenout slavnou de Sicovu komedii HON NA LIŠKU (Caccia alla volpe, 1966), v dalších filmech po boku slavných hvězd vytvářel vedlejší role sicilských elegánů, díky nimž ovšem časem upadl do kritizovaného stereotypu. Po velkých úspěších v televizi následovaly počátkem sedmdesátých let i četné další nabídky od filmu, tentokrát v žánru tehdy oblíbených lechtivých komedií. První takový triumf zaznamenal Lando Buzzanca s filmem KOSÁK (Il merlo maschio, 1971). Tady byla jeho partnerkou Laura Antonelli, s níž pak hrál v dalším úspěšném snímku POSLANCI SE ŽENY LÍBÍ (All´onorevole piacciono le donne, 1971), na podobném principu byla založena také komedie HOMO EROTICUS (1971), kde byla jeho partnerkou Rossana Podesta. Řadou podobně laděných filmů začal Lando Buzzanca znovu upadat do stereotypu, a když v polovině sedmdesátých let klesal zájem o tento typ rolí, pro film se prakticky odmlčel. Po útlumu práce pro film se více věnoval divadlu, kde již předtím sklidil značný úspěch v muzikálu Popelka (1969), později pak v Molierově Škole žen, často působil také v rozhlase. Před filmovou a hlavně televizní kameru se začal vracet až koncem devadesátých let, dvě velké a odlišné role otců mu přinesly televizní filmy MŮJ SYN (Mio figlio, 2005) a KLÁRA A FRANTIŠEK (Chiara a Francesco, 2007). Za postavu knížete Giacoma, hlavy šlechtického klanu, v historickém filmu MÍSTODRŽITELÉ (I vicere, 2007) byl nominován na prestižní Donatellovu cenu.