Mario Monicelli

Režiser a scénarista, hlavní představitel pravé italské komedie - Mario Monicelli – Mantua, se narodil ve Viareggio 16.5. 1915, i když jiné zdroje uvádějí, že místo narození je věčné město Řím. Jeho otec byl novinář a divadelní kritik. Mario vystudoval milánské lyceum Classico Carducci a poté filozofii a historii. K filmu se dostal přes svého přítele a spolužáka Jamese Forzana, jehož otec byl zakladatelem moderních filmových ateliérů s názvem Pisorno – název byl vytvořen víceméně z legrace jako ukázka nesmiřitelné rivality mezi městy Pisou a Livornem a sám Mussolini jejich výstavbu podpořil. V těchto letech Monicelli objevuje toskánský duch, plný humoru a ten má ve své době zásadní význam pro jeho pojetí poetiky komedie – v roli režiséra. V roce 1934 zrežíroval svůj první, krátký film - Srdce detektoru, následujei film pro děti Via Paal - Hoši z Pavelské ulice, oba byli prezentovány a oceněny na filmovém festivalu v Benátkách . V letech 1934 – 1940 byl velmi aktivní, a napsal okolo třiceti scénářů a natočil čtyřicet filmů, to vše v tandemu přátel Hermese Zacconiho a Rainea Summera, se kterými spolupracoval do roku 1952. Od roku 1953 pokračoval úspěšně v práci scénáristy - spisovatele, který jej přivedl do dalších zajímavých kontaktů se slavnými filmaři své doby. Jméno Monicelli prezentuje několik mistrovských děl poválečné italské filmografie, která v té době přispěla k jednomu z nejvíce prosperujícímu období kina nejen v Itálii, ale i v Evropě. Po celou dobu svého úspěšného tažení k srdci diváků a kritiky spolupracoval se všemi hlavními italskými herci, jako byli - Alberto Sordi, TOTO, Aldo Fabrizi, Vittorio De Sica, Sophia Loren, Amedeo Nazzari, Claudia Cardinal, Marcello Mastroianni, Vittorio Gassman, Ugo Tognazzi, Adolfo Celi, Walter Chiari, Elsa Martinelli, Anna Magnani Nino Manfredi, Paolo Villaggio , Monica Vitti, Enrico Montesano, Gigi Proietti, Gaston Moschin, Giancarlo Giannini, Philippe Noiret,Giuliano Gemma, Stefania Sandrelli, Ivo Garrani a Gian Maria Volonté. Mario Monicelli je držitelem mnoha ocenění : třikrát získal hlavní ocenění filmového festivalu v Benátkách z toho Zlatého lva za celoživotní dílo, třikrát na Berlínském filmovém festivalu za nejlepší režii, Donatellova Davida celkem pětkrát opět za nejlepší režii, Stříbrný pás v letech 1959, 1977, 1982, 1986 za scénáře, tři nominace na Oscara v roce 1960 – Velká válka, Dívka s pistolí s Monicou Vitti, nebo v roce 2005 Felliniho platinové ocenění, a Zlatou halapartnu města Terstu v roce 2009. Monicelli byl mistr tragikomedie a jejími hlavními představiteli byli Alberto Sordi a Vittorio Gassman. Mělo se všeobecně za to, že on nejlépe dokázal vystihnout italský naturel a tím pádem i nejlépe dokázal interpretovat již zmiňovaný tragikomický styl příběhů. Pravdou je, že u kritiky doposud vede v novodobém stylu pojetí komedie film - Zloděj z vášně . Jen několik filmů z jeho přebohaté filmografie - Moji přátelé, Lidový román, Mortadela, Brancaleone na křížové výpravě, On - ona - ono, Dívka s pistolí, Brancaleonova armáda, Casanova 70, Stalo se v Turíně, Boccacio 70, Velká válka a.j. Mario Monicelli sice nikdy nepřestal pracovat hlavně díky své dobré fyzické i duševní kondici, nicméně snížil tempo, a když se ve věku 91 let znovu dokázal prezentovat filmem Pouštní růže v roce 2006 sklidil velké uznání. Monicelli žije i přes svůj velice pokročilý věk bez své poslední partnerky, kterou byla Claire Rappacini, se kterou začal žít, když mu bylo 59 let a ona měla necelých 18 let. Narodila se jim dcera Rose. Z předešlého vztahu má několik dětí a vnuků. Monicelli je velký kritik současné společnosti. Na závěr bych ráda citovala jeho krédo: „ Chcete-li zůstat naživu tak dlouho, jak je to možné, jsou vám láska k ženám, rodině, k dcerám, manželkám, milenkám, velmi nebezpečné. Máte u sebe ženu, která je tu hlavně pro vás – je to zdravotní sestra, ta se vám stará o potřeby srdce, a pokud máte starého dobrého souseda, který je navíc kamarádem, vždy připraveného interpretovat každé vaše přání, udělat, běžet, aby to, co potřebujete bylo splněno včas, může být i samotnému nesmírně dobře. " Marta Holubová-clara.bow