José Greci

Italská herečka José Greci zahájila svou filmovou kariéru několika slibnými rolemi, pak se ale propadla do zástupu krásek, které byly spíše jen ozdobami průměrných počinů žánru sandálu a meče, případně špionážních filmů. Narodila se jako Giuseppina Greci v severoitalské Ferraře, jejím otcem byl novinář Luigi Greci, který se podílel na počátcích italského televizního vysílání. José Greci studovala herectví na Národní akademii dramatických umění a před kamerou debutovala poměrně velkou rolí v televizní adaptaci románu významné italské spisovatelky Grazii Deleddy RÁKOSÍ VE VĚTRU (Canne al vento, 1958). O rok později dostala zajímavou, i když nevelkou příležitost v komedii STO KILOMETRŮ (La cento chilometri, 1959), mihla se také v legendárním oscarovém velkofilmu BEN HUR (1959). V následujících letech se stala oblíbenou představitelkou antických hrdinek ve filmech žánru sandálu a meče. Zmínku si zaslouží dodnes vysoce hodnocený příběh o založení Říma ROMULUS A REMUS (Romolo e Remo, 1961) režiséra Sergia Corbucciho, hlavními rolemi v tomto žánru ji pak zahrnuli i další režiséři tohoto žánru jako byl Domenico Paolella (ODYSSEUS, VZPURNÝ GLADIÁTOR – Ursus, il gladiatore ribelle, 1962) nebo Luigi Capuano (POMSTA GLADIÁTORŮ – La vendetta dei gladiatori, 1964). Kromě Itálie točila také ve Francii, připomeňme alespoň filmové zpracování osvědčené literární předlohy NOSIČKA CHLEBA (La porteuse de pain, 1963) režiséra Maurice Cloche. V polovině šedesátých let rozšířila José Greci své aktivity o žánr špionážní, v němž opět dostávala hlavní role (MILIÓN DOLARŮ ZA SEDM VRAŽD – Un millione di dollari per sette assassini, 1967), objevila se i ve westernech (POHŘBĚTE JE HLUBOKO – All´ultimo sangue, 1968). Kromě filmu pokračovala i v práci pro televizi, příležitostně se věnovala i divadlu, počátkem sedmdesátých let se prosadila také jako televizní moderátorka. Jestliže během šedesátých let natočila José Greci bezmála třicet filmů, v následující dekádě zájem o ni poklesl. Postihl ji osud řady pohledných hereček spojených s průměrnou produkcí v tehdy oblíbených žánrech, jejichž filmy ovšem vznikaly rychle a nedokázaly poskytnout hercům větší prostor. José Greci se naposledy objevila ve filmu POUTA (Catene, 1974), od té doby žije v soukromí.