Adam Mickiewicz

Polský romantický básník a dramatik Adam Mickiewicz se narodil 24. prosince 1798 ve vesnici Zaosie u Nowogródku (Navahradak v dnešním Bělorusku, kde později studoval), vyrůstal v rodině advokáta v prostředí drobné šlechty na litevsko-běloruském pomezí. Vystudoval na univerzitě ve Vilniusu a od r. 1819 vyučoval v Kaunasu literaturu, historii a práva. Stal se jedním ze zakladatelů tajného spolku filomatů a filaretů. V té době se zamiloval do Maryly Wereszczakové, která se ale vdala za bohatšího hraběte Puttkamera. Tato nešťastná láska se projevila v autorově tvorbě. V roce 1823 byl zatčen a uvězněn i se svými přáteli za činnost ve studentských spolcích a později vypovězen z Litvy. V letech 1824–1829 pobýval v Rusku – v Petrohradu, Moskvě, na Krymu a v Oděse, kde se stýkal s ruskou kulturní a společenskou elitou té doby, mj. s Puškinem a děkabristy. V roce 1829 opustil carskou říši a cestoval po Čechách, ve Výmaru navštívil J. W. Goetha, pobyl ve Švýcarsku a Itálii. Poté žil ve Francii. Od roku 1838 působil na katedře latinské literatury na Univerzitě v Lausanne, později také jako profesor slovanských literatur na Collège de France v Paříži. Požádal o ruku Evu Ankwiczovou, ale její otec tento svazek nepovolil. Proto se vrátil do vlasti, kde se oženil s krásnou Celine. Jejich štěstí netrvalo dlouho – Celine duševně onemocněla. Mickiewicz zemřel 26. listopadu 1855 v Cařihradu na následky cholery. Jeho tělo bylo pohřbeno v Paříži, po třiceti letech jej převezli do Polska. V západní emigraci vystupoval jako jeden z hlavních představitelů polského zahraničního odboje. DÍLO Dziady (česky Tryzny) – nedokončené drama skládající se ze tří částí (4. část autor nedokončil). Konflikt zklamané lásky a pocitu hrdiny k zodpovědnosti národu. Sonety krymské (1826) - sbírka znělek Konrád Wallenrod (1828) – litevský hrdina se stane velmistrem německých rytířů, nezapomíná na svůj původ a na příkoří, která Litvě jeho řád způsobil. Mstí se řádu, v jehož čele stojí, a této mstě obětuje i svůj život. Knihy národa polského a poutnictva polského (1832-34) - biblickým stylem zpodobil tragickou situaci své vlasti po porážce povstání. Pan Tadeáš čili poslední nájezd na Litvě (polsky Pan Tadeusz, 1834) – polský národní epos o dvanácti zpěvech, poslední velký veršovaný epos evropské literatury. Odehrává se na malém šlechtickém sídle v Litvě v letech 1811–1812, kdy Poláci doufali v Napoleonovu pomoc při obnově vlastního státu. Současně probíhá milostná zápletka a spor mezi dvěma šlechtickými rody. 1999 byl zfilmován Andrzejem Wajdou.