Johnny Cash

John R. Cash pochází ze sedmi dětí narozených Rayi a Carrie Rivers Cashovým. Když mu byli tři roky, otec využil možnosti “Roosweltova farmářského programu“, přestěhoval se s rodinou do Dyess Colony v severním Arkansasu, kde s rodinou obhospodařoval na rozloze 20 akrů pole s bavlnou a jinými sezónními plodinami. V roce 1950, kdy dokončil střední školu, odchází do Detroitu hledat práci. Skončil v automobilce Pontiac v Michiganu. Je zapsán do vojenského letectva a po základním výcviku v Texasu (kde se seznámil se svoji pozdější první ženou Libertou) byl poslán do Landsbergu v NSR. Zde v průběhu služby organizoval svoji první hudební skupinu „Landbergští barbaři“ („Landsberg Barbarians“). Po ukončení služby v roce 1954 se vrací do Států, žení se s Libertou a usazují se v Memphisu. Ještě v roce 1954 se snažil uspět v Sun Records Sama Phillipse se záměrem jako sólista nazpívat pro label gospelové písně. Neuspěl. Následující jaro navštívil Cash studio znovu, tentokrát již se skupinou „Tennesse Three“ tvořenou kytaristou Lutherem Perkinsem, basistou Marshallem Grantem a steel kytaristou Redem Kernodlem (ten pak během sezóny vypadl). První písní byla „Hey Porter“, ale zpočátku neuspěla. S další skladbou již měli větší úspěch – píseň „Cry, Cry, Cry“, prorazila do žebříčku časopisu „Billboard“ (dosáhla na 14.příčku), a následující „So Doggone Lonesome“ a „Folsom Prison Blues“ se prodraly do Top 10. Ale již čtvrtá Cashova píseň zařazená do žebříčku (a symbolizující pak jeho celou kariéru) byla „Walk the Line“, která se dostala na první místo a vydržela zde nevěřitelných 43 týdnů, zakrátko se jí prodalo přes 2 milióny kopií. V roce 1956 se mu splnil sen, když byl pozván k účinkování v chrámu country music v „Grand Ole Opry“. V průběhu roku 1957 má řadu úspěšných hitů, které pak mohl předvést na více než 200 představeních. Následující rok přestoupil k „Columbia Records“, kde cítil větší uměleckou svobodu a možnost splnit si svůj raný sen – nazpívat gospely. V období 50tých a začátku 60tých let vytvořil řadu veleúspěšných písní, známých - ať v originále nebo jako přejaté - i u nás („Rings Of Fire“, "The Ballad Of Ira Hayes“, „Don´t Také Your Guns to Town“ aj). Účinkoval v mnoha prestižních televizních pořadech, jako „The Ed Sullivan Show“ nebo „The Tonight Show“. Počátkem 60 let jej koncepční alba, jakými byla Bitter Tears“ a „True West“, zařadila mezi favority všech žebříčků. Vrcholem pak byl „Newport Folk Festival“. Ne vše však probíhalo tak, jak by mělo. V osobním životě se Johny Cash poněkud vymkl kontrole, manželství bylo v troskách a rozvod se stal nevyhnutelným. Cash propadl alkoholu a drogám. Jeho kariéra se začala hroutit. Během roku 1967 se mu však podařilo, s pomocí jeho spoluúčinkující partnerky – June Carterové a její rodiny, postavit opět na nohy a ze závislosti se vymanit. V roce 1968 se vzali a kariéra opět dostala obrátky. Cash se opět dostává na vrchol. Legendární živé nahrávky pořízené v roce 1969 ve věznicích „San Quentin“ a „Folsom Prison“ mu vynesly ocenění „Umělec roku“ a „Zpěvák roku“, udělované „Country Music Association“ pro rok 1969. Tento vzestup mu umožnil od roku 1969 pořádat vlastní televizní pořady na stanici ABC vysílané z „Nasville´s Raymen Auditorium“ s řadou významných hostů (např. Bob Dylan, Neil Young, Louis Armstrong, Merle Haggard). Prostřednictvím těchto akcí zaměřoval pozornost i tak závažné otázky, jako postavení původních obyvatel v USA, narovnání sociálních problémů, vězeňská reforma nebo válečný konflikt ve Vietnamu. Snažil se odstranit bariéry mezi generacemi i hudebními žánry. Tento pořad byl pravidelně vysílán až do roku 1971. Navázaly na něj příležitostné pořady, vysílané po řadu let. V roce 1980 se stává nejmladším žijícím interpretem v „Country Music Hal Of Fame“. V roce 1992 je pak přijat do „The Rock And Roll Hall Of Fame“ a stává se tak jedním z mála poctěných oběma vyznamenáními. V roce 1985 se spojuje s přáteli Willie Nelsonem, Waylonem Jenningsem a Kris Kristoffersonem a vytváří seskupení „Highwayman“. V období 1985 – 1995 vydávají tři alba, která bodují v hitparádách. Prohlubující se zdravotní problémy nezabránily Cashovi, aby nenavázal na své předchozí úspěchy, nyní ve spolupráci s producentem Rickem Rubinem a jeho labelem „American Recordings“. Jeho úsilí je oceněno řadou uznání a ocenění ve formě „Grammy Awards“ v několika kategoriích. V roce 2002 vychází jeho poslední album „American IV: The Man Comes Around“, zahrnující opět několikrát bodující baladu „Hurt“ (od skupiny „Nine Inch Nails“. Po ztrátě manželky June Carter-Cashové, která neočekávaně zemřela v květnu 2003, pak sám umírá 12. září 2003 v „Baptist Hospital“ v Nashvillu, Tennessee, na vážné diabetické komplikace. V roce 2005 pak má premiéru filmová verze jeho rané romance s June Crterovou pod názvem „Walk The Line“, soundtrack se prodal v miliónech kusů. Posmrtně pak bylo vydáno ještě jedno album. Johny a June Cashovi měli sedm dětí. Johny Cash zůstává jedním z mála umělců, který dokázal prodat přes 90 miliónů nahrávek. Ocenění a pocty: Uvedení do „Síně slávy“ (Hall of Fame Inductions) 1977 - Nashville Songwriters Hall of Fame (skladatel) 1980 - Country Music Hall of Fame (interpret) 1992 - Rock and Roll Hall of Fame (interpret) Country Music Association 1968 - album roku „ At Folsom Prison“ 1969 – vokální skupina roku, spolu s June Carterovou 1969 – zpěvák roku 1969 - single roku, "A Boy Named Sue" 1969 - album roku, „ At San Quentin“ 1969 – umělec roku 2003 – hudební video roku, "Hurt" 2003 - single roku, "Hurt" 2003 - album roku, „American IV: The Man Comes Around“ Grammy Awards 1968 – nejlepší country & westernový výstup - dua, tria nebo skupiny, "Jackson" (spolu s June Carter-Cash) 1969 – nejlepší country zpěv, "Folsom Prison Blues" 1969 – nejlepší hudba, album „ At Folsom Prison 1970 – nejlepší country zpěv, "A Boy Named Sue" 1970 – nejlepší country píseň, "A Boy Named Sue" od Shel Silversteina 1970 – nejlepší hudba (složená Cashem) pro Bob Dylan's Nashville Skyline 1971 - nejlepší country & westernový výstup - dua, tria nebo skupiny, "If I Were A Carpenter" (spolu s June Carter-Cash) 1987 – nejlepší nehudební nahrávka nebo mluvené slovo, interview z „Class of '55 Recording Sessions“, natočené s Carlem Perkinsem, Chipsem Momanem, Jerry Lee Lewisem, Johnny Cashem, Ricky Nelsonem, Royem Orbisonem a Samem Phillipsem 1995 - nejlepší současné folkové album, „American Recordings“ 1998 – nejlepší country album, „Unchained“ 1999 – za celoživotní přínos 2001 – nejlepší country zpěvák, "Solitary Man" 2002 – nejlepší country album, „Timeless: Hank Williams Tribute“ (Cash přispěl cover verzí písně "I Dreamed About Mama Last Night") 2003 – nejlepší country zpěvák, "Give My Love To Rose" 2004 – nejlepší krátkometrážní video, "Hurt", režírované Markem Romanekem 2006 – nejlepší vydání nebo speciálni limitovaná edice, „The Legend" 2008 – nejlepší krátkometrážní video, "God's Gonna Cut You Down" MTV Awards V roce 2003 bylo video písně „Hurt“ (což je cover verze písně skupiny „Nine Inch Nails“) nominované na šest ocenění MTV (MTV Awards) a vyhrálo ocenění pro nejlepší video ve filmařské kategorii Různá ocenění 1985 – singl roku, "Highwayman" (se skupinou „The Highwaymen“) - Academy Of Country Music 1989 – „Žijící legenda“ - Music City News 1991 – „Mluvené slovo“ - Angel Award (Cashovo čtení Nového zákona) 2002 – „Spirit of Americana Free Speech Award“ - Americana Awards 2004 – počin roku - International Bluegrass Music Association (IBMA)