Igor Volček

Ti, kteří zanechávají svou stopu, bývají většinou nezastupitelní. Igor Viktorovič Volček k nim patří již proto, že nedílnou částí jeho filmů bývá hudební složka - napsal hudbu ke čtyřiceti animovaným a dokumentárním filmům. Jeho cesty vedly přes absolvování státní konzervatoře v Minsku (1964-1970) v oboru klavír, od roku 1968 působení jako asistent výtvarníka ve studiu Belarusfilm, až po absolvování kurzu pro filmové režiséry a scenáristy v Moskvě. Prošel podobně jako jiní rukama mistra Jurij Norštejn, asi i zde platí, že „všichni jsme se učili u Norštejna“. Od roku 1982 už se věnoval režii animovaných filmů. I když filmová animace v Bělorusku byla obnovena okolo roku 1972, její rozvoj nastal až po roce 1985. Igora Volčeka můžeme dnes považovat za otce „obnovitele“. Jeho filmy jako např.: Kapriččio (1986), Končerto grosso (1989), Skerco (1994), Pastoral (1998) či Rondo-kapriččiozo (2014) v sobě nesou hudební témata, která jsou tvorbě tohoto běloruského režiséra vlastní. Animace umožnila vyjádřit hudbu především obrazem a napomáhá rozvíjet divákovu fantazii. Okolo I. S. Volčeka se soustředili i další běloruští režiséři, výtvarníci a animátoři. Poučen vlastní praxí sám navrhl zřízení režijního a scenáristického kurzu při Běloruské akademii výtvarného umění, který od roku 1996 sám vedl. Jeho osobní profil byl zachycen ve filmovém dokumentu Svět animace a animace světa (2001). V roce 2006 přispěl i do ruského cyklu animovaných filmů Hora zázraků.