Vadim Kurčevskij

Vadim Vladimirovič Kurčevskij patřil k významným představitelům sovětského loutkového filmu. Do studia Sojuzmultfilm přišel v roce 1957 původně jako výtvarník loutkového filmu (ještě předtím studoval umělecko-průmyslovou školu v Leningradě a pracoval na scénářích pro loutková divadla, ilustroval knihy pro děti a jako výtvarník navrhoval hračky). V roce 1961 vytvořil dvojici s N. N. Serebrjakovem a po pěti letech začal jako režisér natáčet samostatně. Na své cestě se setkal s řadou režisérů studia – A. Karanovič, T. Bunimovič, I. Bojarskij nebo s legendárním Ivanem P. Ivanovem-Vanem. Rovněž spolupracoval s řadou výtvarnic - N. Vinogradovou, O. Gvozďovou, I. Dobronickou. Loutkové filmy natáčel až do roku 1990, podílel se na několika desítkách filmů např.: Krasa něnagljadnaja (1958), Tri medveďa (1959), film Choču byť otvažnym z roku 1963 obdržel diplom na VI. festivalu experimentálních filmů v Montevideu. V sedmdesátých letech to byly filmy jako: Ja narisuju solnce (1972), Sadko bogatyj (1975) a v osmdesátých letech Soldatskij kaftan z roku 1983 či Legenda o Saljeri - režie i scénář (1986). V roce 1988 napsal scénář pro film Soldatskij dolg a v roce 1990 zakončil svoji profesní dráhu scénářem pro film Oslik. V sovětské státní televizi vedl více než 25 let televizní pořad s názvem Vystavka Buratino. Také přednášel na filmové škole VGIK. V. Kurčevskij patřil vedle N. N. Serebrjakova patřil k nejvýraznějším osobnostem ruské loutkové animace.