Brigita Cmuntová

Jihočeská rodačka z Přílepova vystudovala konzervatoř Jaroslava Ježka v Praze. Nyní hraje, zpívá, učí zpěv a vede jógu. Je, dalo by se říci, typickým produktem své doby. V rozhovoru z října 2020 (Gabriela Rossi) o sobě říká: „...pozoruji, v čem je mi dobře a kde dokážu lidem předávat něco, co chci. A zároveň tím naplňovat i samu sebe. Je to pak pro mě neustálá cesta, na které si naslouchám. Jsem ráda, že se věnuji i jiným oborům než jen divadlu a filmu. Může se pak dostavit větší lehkost a nelpění na věcech či situacích...“ O tom, jak se stará o svůj klid, říká: „Je to pro mě každodenní proces pozorování, všímání si toho, co je v mém životě prospěšné, co mi funguje, co nefunguje…“ Na otázku: „Co děláte s věcmi, o kterých zjistíte, že pro vás nejsou dobré?“ Odpovídá: „Pokud je to na úrovni kolem mě, jako třeba práce, mám to štěstí, že mohu být svobodná a říct si, co dělat nechci. Vím, že někdy člověk prostě musí. Díky tomu koneckonců můžu o to víc dělat věci, které mám ráda. Hlouběji, třeba ve vztazích, je to komplikovanější. Často se do ostatních lidí promítá něco z nás samotných, a když to nesouzní, je to náročnější. V takových chvílích vyvstává otázka, zda s tím něco dělat, nebo jít pryč. Je dobré řídit se intuicí a pracovat se sebou. Poslední dobou se nechávám vést pravidlem - když ukazuju prstem na druhého, v gestu sice jeden prst směřuje na něj, ale tři na mě… Prvním krokem je zjistit, jestli nemáme nějakou vlastnost, která už nám neslouží a dělá v našem životě větší neplechu než dobro. To, že na tom začneme pracovat, spustí obrovskou vlnu - něco se děje. Nejde o to, zbavit se takových vlastností, ale projít si jimi a přeměnit je.“ Hodně se zabývá nejen duchovnem, ale i hlasem, jeho frekvencí, jeho souvislostí s niternem a dalšími funkcemi. Žije s přítelem Štěpánem Kloučkem poblíž hradu Zvíkov a zámku Orlík, v prostředí, které miluje a kde jí je dobře.