Gérard Blain

Francouzský herec a později i režisér Gérard Blain pocházel z dobře situované rodiny, jeho otec byl hlavním architektem v Paříži. Otec však rodinu opustil a s matkou se Gérard těžce snášel, takže ve třinácti letech opustil rodný dům i školu a jeho rebelská povaha jej přivedla k životu na ulici. S koncem války se poprvé úplně náhodou dostal k filmu, kdy ztvárnil několik epizodních postav dospívajících chlapců ve filmech s tématikou života mládeže. Skutečným hercem se ale stal až v padesátých letech a nakrátko se stal jednou z hvězd francouzské kinematografie, mezitím začal hrát i divadlo. Po menší roli v Cayattově kriminálním dramatu PŘED POTOPOU (Avant le déluge, 1954) dostal několik větších příležitostí, například po boku Jeana Gabina, jehož adoptivního syna ztvárnil ve filmu ČAS VRAHŮ (Voici le temps des assassins, 1956), jako nadějný pohledný herec začal točit také v Itálii. Koncem padesátých let se Gérard Blain stal jednou z tváří francouzské nové vlny a hlavní role dostal ve dvou filmech Claude Chabrola KRÁSNÝ SERGE (Le beau Serge, 1958) a BRATRANCI (Les cousins, 1959). Během padesátých let absolvoval Gérard Blain také první dvě ze svých čtyř manželství. Poprvé se oženil v roce 1953 s herečkou Micheline Lestellat, která je známá jako Estella Blain (1930-1982), hráli spolu například ve filmu LESNÍ PLODY (Les fruits sauvages, 1954). Rozvedli se v roce 1956 a o rok později se Blainovou druhou manželkou stala herečka Bernadette Lafont (*1938). Taktéž se setkali před kamerou, a sice v krátkém filmu slavného Françoise Truffauta ULIČNÍCI (Les mistons, 1958). S Bernadette Lafont se Blain rozvedl v roce 1959. Počátkem šedesátých let Blain točil převážně mimo Francii, nejčastěji v Itálii, spolu s dalšími evropskými herci se objevil také v americké komedii HATARI! (1962). Dostal i nabídku natrvalo pracovat v Hollywoodu, to ale odmítl a vrátil se do Francie. Z jeho další filmografie připomeňme retrospektivní příběh DOBRÉ BYDLO (La bonne soupe, 1964) nebo vedlejší úlohu ve válečném dramatu JEDEN MUŽ NAVÍC (Un homme de trop, 1967). Mezitím se v roce 1960 potřetí oženil s Monique Sobieskou. Jejich syn Paul Blain (*1960) je dnes hercem a scénáristou. Zatímco příležitostí před kamerou postupně ubývalo, přetrvávající rebelství vedlo Blaina k tomu, že začal točit filmy podle vlastních představ. Jeho režijním debutem byl snímek PŘÁTELÉ (Les amis, 1970), který získal ocenění na festivalu v Locarnu, ve svém dalším filmu PELIKÁN (Le pélican, 1973) si také zahrál (tento titul byl nominován na Zlatého medvěda na festivalu v Berlíně). Následující dva filmy přinesly Blainovi nominace na Zlatou palmu festivalu v Cannes, z komerčního hlediska se však nejednalo o žádné velké úspěchy. Ve své režijní práci se Gérard Blain inspiroval tvorbou Roberta Bressona a točil filmy umělecky ambiciózní s účastí málo známých herců. Na scénářích jeho filmů se dvakrát podílela Marie-Hélene Bauret, která byla od roku 1985 jeho čtvrtou manželkou a měli spolu dvě děti. I když i nadále Gérard Blain účinkoval ve filmech jiných režisérů, jeho herecká filmografie je od počátku 70. let jen málo významná, připomeňme například francouzsko-německou kriminálku AMERICKÝ PŘÍTEL (Der Amerikanische Freund, 1977), v osmdesátých letech se častěji začal objevovat v televizi. Svůj poslední vlastní film AINSI SOIT-IL (1999, hlavní roli hrál jeho syn Paul) natočil krátce před smrtí. Gérard Blain zemřel následkem rakoviny 17. prosince 2000 v Paříži ve věku 70 let.