Michèle Grellier

Francouzská herečka Michele Grellier má za sebou zajímavou divadelní kariéru, v 60. a 70. letech ji do značné míry proslavila i televize, skutečnou hvězdou se ale nikdy nestala. Dětská touha po herectví se jí splnila již v šestnácti letech, kdy vstoupila na jeviště Comédie Française a účinkovala v představení Le pavillon des enfants (1955). Krátce nato dostala i první filmovou roli a po boku Gérarda Philipa se objevila v dramatu POD POKLIČKOU (Pot-bouille, 1957). Po získání nezbytné herecké průpravy (studovala na Národní konzervatoři dramatického umění) obdržela ve dvaceti letech nabídku na členství v Comédie Française a setrvala zde tři roky (1958-1961). Dostala příležitosti v díle francouzských klasiků a některé postavy si pak zopakovala i před filmovou kamerou (MĚŠŤÁK ŠLECHTICEM – Le bourgeois gentilhomme, 1958; FIGAROVA SVATBA – Le mariage de Figaro, 1959). V roce 1961 z Comédie Française odešla; přestože příslušnost k této slavné scéně byla otázkou prestiže, Michele Grellier se zdráhala podepsat dlouhodobou smlouvu. Další větší dívčí roli odehrála v dobrodružném historickém snímku RYTÍŘ PARDAILLAN (Le chevalier de Pardaillan, 1962) v režii Bernarda Borderie. Fanoušci herečky dodnes spekulují nad tím, proč jí Borderie později nenabídl roli Angeliky ve své slavné sérii, když hereckým projevem i fyzickými předpoklady na ni Michele Grellier snadno mohla dosáhnout. Během šedesátých let navázala Michele Grellier úspěšnou spolupráci s televizí, kde účinkovala hlavně v adaptacích divadelních her, největší popularitu jí ale přinesla hlavní ženská role Aurory de Nevers v šestidílném seriálu LAGARDERE (1967) podle známé literární předlohy. Zajímavé příležitosti jí přinášelo i divadlo, hrála na jevišti Théâtre de l´Ambigu nebo Théâtre des Celestins, v režii Petera Ustinova měla velkou roli v jeho vlastní hře Neznámý voják a jeho žena, zúčastňovala se také letních divadelních festivalů. Oproti tomu ubývalo nabídek od filmu a za celá sedmdesátá léta se Michele Grellier objevila ve filmu jen dvakrát (AGRESE - L´agression, 1975; HOTEL NA PLÁŽI - L´hotel de la plage, 1978). Často ale hrála v televizi, kde v seriálech a inscenacích ztvárňovala skutečné historické postavy (MARIE ANTOINETTA, 1975; VOLTAIRE – Ce diable d´homme, 1978). V divadle v té době spolupracovala především s režisérem Jeanem Meyerem, velkým úspěchem byla Goldoniho hra Lhář, v níž v polovině sedmdesátých let účinkovala v divadle Théâtre Hébertot a také na festivalech. Poslední menší roli odehrála ve filmu KRÁLOVA BLÁZNOVSTVÍ (Le fou du roi, 1983), později se ale objevila ještě v několika televizních seriálech. V divadle hrála naposledy ve hře Coup de soleil v Théâtre des Bouffes Parisiens v roce 1999. Jejím manželem byl proslulý filmový kaskadér Yvan Chiffre (*1936) známý z mnoha historických filmů, mají spolu jednu dceru.