Jean Parédès

Francouzský herec Jean Paredes hrál vedlejší role ve více než osmdesáti filmech, řada z nich je známá i našim divákům. Vlastním jménem se jmenoval Victor Categnac a pocházel z malého městačka Pusignan nedaleko švýcarských hranic. Začínal jako amatérský zpěvák a ve třicátých letech se dostal do Paříže, kde se brzy prosadil v žánru operet a komických oper. Netrvalo dlouho a stal se také vytíženým filmovým hercem. Zatímco v hodnotném Duvivierově filmu VOZKA SMRTI (La charrette fantôme, 1939) se mihnul v malé roli člena Armády spásy, v dobrodružném snímku TŘI ZE SAINT-CYR (Trois de Saint-Cyr, 1939) dostal již podstatně větší příležitost. Mezitím pronikl i z kabaretních scén na renomovanější divadelní scény, hrál například v Théâtre Antoine nebo Théâtre Saint-Georges. Za války jej v několika filmech významných režisérů mohli vidět i naši diváci (PRVNÍ DOSTAVENÍČKO - Premier rendez-vous, 1941; BÁJEČNÁ NOC - La nuit fantastique, 1942). Mezitím se vypracoval ke středně velkým rolím a jen v roce 1942 hrál v pěti filmech. Po boku Raymonda Rouleau, s nímž pracoval i v divadle, hrál velkou roli kapsáře Rouleta v kriminální komedii NA ROHU VÁS ČEKÁ DOBRODRŽUSTVÍ (L'aventure est au coin de la rue, 1944). Jen výjimečně hrál role i hlavní a například s komediemi CELÁ RODINA TAM BYLA (Toute la famille était la, 1948) nebo GANG ZE ZADNÍHO TRAKTU (Le gang des tractions-arriere, 1951) měl poměrně slušný úspěch u diváků. Totéž se týkalo i romantické komedie SVATEBNÍ NOC (La nuit de noces, 1949), v níž vytvořil novomanželskou dvojici se slavnou Martine Carol. Jestliže výše zmíněné filmy u nás nejsou známé, připomeňme jiné, v nichž se Paredes představil i našim divákům. Jako kapitán de la Houlette se objevil ve slavném filmu FANFÁN TULIPÁN (Fanfan la tulipe, 1952), historický kostým z různých období pak na sebe během padesátých let oblékl ještě několikrát. V Hunebellově adaptaci Dumasova románu TŘI MUŠKETÝŘI (Les trois mousquetaires, 1953) hrál hraběte de Wardes, v Clairových KRÁSKÁCH NOCI (Les belles de nuit, 1953) ztvárnil farmaceuta Paula, objevil se i v dalších filmech významných režisérů (FRANCOUZSKÝ KANKÁN - French Cancan, 1954; KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA - Si Paris nous était conté, 1955). Vzhledem k faktu, že po druhé světové válce byl značně zaměstnaným filmovým hercem, byl nucen omezit své aktivity na jevišti, koncem 50. let se ale znovu začal více věnovat divadlu. Tehdy nastoupil k divadelní společnosti Renaud-Barrault a v tomto uznávaném souboru odehrál řadu rolí v osvědčené klasice i moderním repertoáru nejčastěji v Odéon-Théâtre de France, vystupoval také na divadelních festivalech mimo Paříž. Vytížení divadlem vysvětluje jeho omezenou participaci před filmovou kamerou, začal ale mimo jiné spolupracovat s televizí. I našim divákům se znovu připomněl poněkud směšnou postavou diplomata Saint-Amona ve třetím díle série o krásné Angelice (ANGELIKA A KRÁL - Angélique et le roi, 1966). V následující dekádě častěji účinkoval v televizních seriálech, návštěvníci divadel jej mohli po několik sezón vídat ve slavné komedii Vrátný od Maxima v Théâtre des Célestins. Menší role ale znovu hrál i ve filmech, jako pouličního zpěváka si jej můžeme povšimnout ve filmu VIOLETTE NOZIERE (1978), ve společenském dramatu BANKÉŘKA (La banquiere, 1980) hrál ředitele věznice. Svou uměleckou dráhu završil prakticky souběžně ve filmu, divadle i televizi koncem 80. let, před filmovou kamerou stál naposledy jako kněz v historickém snímku ŠUANI (Chouans, 1988). Jean Paredes zemřel 13. července 1998 následkem infarktu ve věku 83 let.