Jaroslav Dušek

Z rozhovoru pro TVM, někdy 2005: "... miliony lidí na světě koukají na sport. Jedni řvou nenávistí, jiní radostí a tahle šílená emoce lomcuje zeměkoulí ve jménu absolutní blbosti. To nemůžete ničím obhájit. To je pitomost. A píší se titulky: Češi porazili svět - a přitom jen 11 lidí porazilo jiných 11 lidí na hřišti." Jak ho jinak nemusím, s tímto absolutně souhlasím. Tento názor má u mě 10 z 10 bodů.

Myšlenky-názory-postřehy-výroky Jaroslava Duška: …Grunt je v tom, že táta s mámou pracovali v Semaforu, kam jsem se jako dítě chodil dívat na zkoušky. A to mne bavilo - vždycky mne na divadle zajímaly spíš zkoušky než představení. Pozoroval jsem atmosféru »vznikání«, toho, jak někdo přináší nápady, či jak najednou někdo řekne: “Co kdyby se to udělalo obráceně...” To byl prvotní zdroj a to mi bylo malinko, tak pět nebo šest./1/ … Představení může existovat v jakýchkoli podmínkách, akorát musí lidi dobře vidět a slyšet. Když hrajeme někde, kde z nás vidí jenom hlavy, kde je nízké jeviště a žádná elevace, tak je to blbé, protože najednou nemůžeme hrát, jen nám trčí hlavy, takže můžeme jenom žvanit./2/ … Mne na běžném divadle odrazuje, že bych ho musel hrát několik let. V »normálním divadle« bych si zahrál, proč ne, ale ne pět let jednu inscenaci v měsíčních intervalech. To by mě asi stálo strašně sil, asi by mi chyběla kontinuita práce./3/ /1-3, Divadelní noviny 7/2001/