Madeleine Barbulée

Francouzská herečka Madeleine Barbulée hrála před kamerou výhradně vedlejší role, ale vzhledem k jejich počtu (natočila přes 120 filmů) má místo v dějinách francouzské kinematografie zajištěno. Pocházela z rodiny důstojníka a narodila se v Nancy, na jeviště ji přivedla její matka, nadšená obdivovatelka divadla. Madeleine Barbulée již ve třech letech stála na divadelních prknech, později studovala herectví na konzervatoři v Nancy. Ve třicátých letech 20. století začala účinkovat v různých divadelních společnostech, její doménou se stala improvizace, představení pro děti a inklinace k herecké prezentaci ve stylu comedia dell'arte, za druhé světové války se také zúčastnila protifašistického odboje. Po druhé světové válce se jako herečka dostala do Paříže a hrála například na scéně Théâtre des Champs Elysées a teprve ve svých osmatřiceti letech se poprvé dostala před filmovou kameru, když odehrála menší roli herečky v komedii BLÁZNIVÉ ŘEMESLO (Métier de fous, 1948). Nijak pohledná herečka na prahu čtyřicítky dokázala nicméně zaujmout filmové producenty a již v roce 1949 hrála menší role v šesti filmech. Značně vytíženou představitelkou vedlejších úloh zůstala i v padesátých letech, kdy točila několikrát ročně. Objevovala se v adaptacích osvědčených literárních předloh (TERERA RAQUINOVÁ - Thérese Raquin, 1953; ZVONÍK U MATKY BOŽÍ - Notre-Dame de Paris, 1956; BÍDNÍCI - Les Misérables, 1958) i v komerčně úspěšných komediích. Od konce 40. let se Madeleine Barbulée před kamerou často potkávala se začínajícím Louisem de Funesem (celkem spolu hráli ve 14 filmech), připomeňme alespoň dvojici úspěšných komedií OTEC, MATKA, SLUŽKA A JÁ (Papa, maman, la bonne et moi, 1954) a OTEC, MATKA, MOJE ŽENA A JÁ (Papa, maman, ma femme et moi, 1955). Točila také s Jeanem Gabinem, kromě již zmíněných BÍDNÍKŮ to byla například kriminálka V PŘÍPADĚ NEŠTĚSTÍ (En cas de malheur, 1958), často byla zvána také do historických filmů, ve snímku MARIE ANTOINETTA, KRÁLOVNA FRANCIE (Marie Antoinette, la reine de France, 1956) ztvárnila jednu ze sester Ludvíka XV., třikrát se před kamerou potkala i s Brigitte Bardot a její matku hrála například v komedii MÁ MĚ RÁD, NEMÁ MĚ RÁD (En effeuillant la marguerite, 1956). V šedesátých letech Madeleine Barbulée začala více spolupracovat s televizí, kde hrála v řadě seriálů, příležitostně ale znovu účinkovala i ve filmu. Později se stáhla do soukromí a v pařížském bytě se věnovala svým výtvarným zájmům. Domácnost s ní sdílela mladší sestra Janine Barbulée, která se v mládí prosadila jako klavíristka. Po boku svých slavnějších vrstevnic se Madeleine Barbulée objevila ve filmu DO TOHO, MLÁDEŽI! (Roulez jeunesse, 1993), v televizi točila naposledy v roce 2000 (MÉMOIRES EN FUITE, 2000). Madeleine Barbulée zemřela na Nový rok 2001 ve věku devadesáti let a stala se tak první francouzskou umělkyní zesnulou v novém tisíciletí.