Eleonora Rossi Drago

Měla předpoklady stát se stejnou hvězdou jako byla Sophia Loren, nebo Gina Lollobrigida. Krásná, smyslná, strhující a sexy Eleonora Rossi Drago však zaznamenala pouze nakrátko jistý druh filmové slávy pouze v Evropě, ve filmech režisérů Luigiho Comenciniho a Michelangela Antonioniho – velikánů italské kinematografie, ale dnes je její jméno běžnému divákovi téměř neznámé. Narodila se jako Palmina, někdy také Palmira Omiccioli 23. 10. 1925 v Janově v Itálii do rodiny námořního kapitána. Už jako dítě byla velmi těžce zvládnutelná, divoká, temperamentní dívka, která se vdávala v šestnácti letech , protože byla těhotná s mladíkem Giuseppem Rossim, a narodila se jí dcera Fiorella. Manželství ukončila Rossiho násilná smrt o dva roky později. Eleonora začala pracovat ve skladu s textilem a oděvy, a krásné dvky si všimnul majitel, který jí nabídl příležitostnou práci manekýnky. Mina, jak jí řikali rodiče byla talentovaná kreslířka, a její pokusy o návrhy módních oděvních kreací se setkávaly s úspěchem. Účastnila se také několika soutěží o Italskou Miss, a v soutěži krásy se umístila v roce 1947 na čtvrtém místě hned za třetí krásnou Ginou Lollobrigidou – finalistkami byly také o něco později jiné, známé italské herečky. V té době se začala její pozornost upínat k lákavé profesi filmové star. Odstěhovala se do Říma a začínala nejprve s malými rolemi. Přijala umělecké jméno Eleonora Rossi Drago poprvé v dobrodružném filmu - I pirati di Capra, dále v Due sorelle amano, Verginitá, a konečně snímek : L´ultimá sentenza - a skutečná, první hlavní role po boku Massima Girottiho v roce 1951. Následoval na tehdejší dobu a hlavně Itálii vysoce kontroverzní snímek s názvem Smyslnost -Sensualitá - Barefoot Savage v roli prostitutky Francy Gabrie z roku 1952 s Marcellem Mastroianim a Amadeem Nazzaro. Do dalšího filmu jí opět režiser Luigi Comencini obsadil s důvěrou. Snímek měl název: La teatra delle bianche – Girls Marked Danger v roli Aidy – o obchodu s „bílým masem“ – otrokyněmi, kde hrála v Vittorio Gassmanem. V té době se také ve filmu poprvé promítla přicházející nová tvář – měla jméno - Sophia Loren. Rossi-Drago měla velké předpoklady stát se vnadnou sexuální bohyní, ale ona toužila dosáhnout ve filmu víc, než jen recenze o její kráse. Chtěla dokázat, že má dramatický talent, a že není jen sexi kráskou. Proto se celou dobu snažila o studium herectví, a roku 1955 dostala příležitost, a hrála na jevišti Helenu v Čechovově - Strýčku Váňovi s Marcellem Mastroianim v roli Astrova. Měla úspěch, který jí posílil a tak ve stejném roce natočila snad nejlepší film své kariéry pod režií Antonnioniho, v roli Clelie v Le amiche – Přítelkyně – The Girlfriends 1955. Získala ocenění v podobě Stříbrné stuhy – ocenění italských novinářů, a cenu za nejlepší herečku v Mar del Plata v Argentině. Jejími partnery byli věhlasní herci jako Jean-Louis Trintignant, Vittorio Gassman, Alberto Sordi, již zmíněný Marcello Mastroiani, Orson Welles, Jack Palance a jiní. Ovšem v šedesátých letech vystupovala do popředí její veliká rivalka podporována zdatným producentem Carlo Pontim, která sbírala úspěchy nejen v Evropě, ale i v USA – Sophia Loren, a Eleonora byla nucena brát méně kvalitní role – dobrodružné, historické romance, jako David a Goliáš, Meč dobyvatele, nebo jen epizodku v Bible – 1966 Johna Hustona. Mezi poslední zajímavé snímky patří: v roce 1969-1970 role královny Francie Anny Rakouské v seriálu D'Artagnan – 2 epizody, film Dorian Gray a Altura Nelle pieghe della carne - oba natočené v roce 1970. Kariéra už byla na ústupu, a Eleonora se rozhodla konečně vyslyšet svého dlouholetého přítele, podnikatele Domenica La Cavera, a v roce 1973 se za něj provdala. Přestěhovala se s manželem i dcerou do Palerma, kde žila až do své smrti. Eleonora Rossi Drago–La Calvera zemřela náhle na krvácení do mozku 2.12.2007 v Palermu. Na svém kontě měla 64 filmů a roční angažmá na divadelní scéně v Milánu. Marta Holubová-clara.bow