Adolfo Celi

Českým divákům zůstává italský herec Adolfo Celi v paměti především jako zlotřilý zbohatlík Brooke ze slavného seriálu SANDOKAN (1979), je to ale jen zlomek jeho bohaté umělecké dráhy zahrnující řadu mezinárodně úspěšných filmových projektů. Narodil se v sicilské Messině jako syn vysokého státního úředníka a vyrůstal kromě Sicílie i v severní Itálii. Díky otci, který mu pořídil kameru, se již v raném mládí seznamoval s filmařinou a ve dvaceti letech začal studovat herectví na Národní akademii dramatických umění v Římě. Tady se setkal například s Vittoriem Gassmanem nebo Vittoriem Capriolim, celoživotní přátelství tu navázal s hercem Renatem Baldinim. Po dokončení studia herectví se Adolfo Celi objevil v několika italských filmech, prvním z nich byl snímek UN AMERICANO IN VACANZA (1946). Koncem čtyřicátých let odešel Adolfo Celi do Brazílie, kde strávil patnáct let života. Do médií pronikal díky manželství se slavnou brazilskou herečkou Toniou Carrero (*1922), s níž žil v letech 1951-1962. V této době Adolfo Celi spolu s manželkou našel bohaté uplatnění v divadle (Teatro Brasileiro di Comédia), jen výjimečně se objevil i ve filmu, pustil se ale do filmové režie a snímek TICO-TICO NO FUBÁ (1952; v hlavní roli s jeho manželkou) mu vynesl nominaci na Velkou cenu festivalu v Cannes. S Toniou Carrero se rozvedl v roce 1962, vzápětí se mu pak podařil návrat do Evropy a k poměrně významné účasti ve filmech. Mezitím absolvoval krátké druhé manželství s další brazilskou herečkou Maríliou Branco (*1942), s níž se oženil v roce 1963. Když se v Brazílii natáčel francouzský dobrodružný film MUŽ Z RIA (L´homme de Rio, 1963), byl Celi přizván k vedlejší roli Maria de Castro, což odstartovalo jeho další filmovou kariéru. Po dvou rozvodech jej v Brazílii již nic nedrželo, vrátil se do Evropy a objevil se v několika francouzských filmech, mezinárodní věhlas mu přinesla především velká role italského padoucha Emilia Larga v bondovce THUNDERBALL (1965). Následovaly další nabídky nejen v Evropě, objevil se také v několika amerických filmech, například ve slavném válečném snímku VON RYANŮV EXPRES (Von Ryan´s Express, 1965), v dalším americkém filmu, historickém titulu VE SLUŽBÁCH PAPEŽE (The Agony and the Ecstasy, 1965), ztvárnil Giovanniho de Medici. V šedesátých a sedmdesátých letech točil Adolfo Celi několikrát ročně, znovu hrál v amerických a francouzských filmech, těžiště své práce ale nacházel stále častěji v rodné Itálii, kde se několikrát objevil před kamerou s kolegou ze studií Vittoriem Gassmanem (ALIBI - L´alibi, 1969; BRANCALEONE NA KŘÍŽOVÉ VÝPRAVĚ – Brancaleone alle crociate, 1970). Doménou Adolfa Celiho se staly postavy se záporným charakterem, zločinci, intrikáni a podvodníci, často hrál ale také policisty. Připomeňme zde také, že prakticky v žádném filmu nezazněl jeho vlastní hlas, a to i přes dobrou znalost několika jazyků. Kromě rodné italštiny mluvil dobře španělsky díky dlouholetému pobytu v Brazílii, dále ovládal němčinu i angličtinu, ale jeho verbální projev trpěl silným sicilským přízvukem, takže i v italských filmech byl dabován. Z typologie záporných postav Adolfa Celiho vybočuje role profesora Sassaroliho v úsměvném filmu MOJI PŘÁTELÉ (Amici miei, 1975), který se dočkal dvou pokračování. Třetí film MOJI PŘÁTELÉ III. (Amici miei atto III, 1985) nakonec Celiho filmografii uzavírá, protože herec zemřel 19. února 1986 v toskánské Sieně následkem srdeční příhody ve věku 63 let. Závěrem je na místě vzpomenout jeho postavu zlotřilého Jamese Brooke v seriálu SANDOKAN (1976), která jej znovu proslavila v celé Evropě včetně tehdejšího Československa. Od roku 1966 byla Celiho třetí manželkou italská herečka rumunského původu Veronica Lazar (*1938), s níž měl dvě děti. Syn Leonardo Celi (*1968) se uplatnil jako režisér, dcera Alessandra Celi (*1970) je herečkou.