Paul Le Person

Francouzský herec Paul Le Person začínal ve své kariéře s filmem poměrně pozdě, nakonec ale nastřádal na své konto bohatou a zajímavou filmografii, u nás jej známe především z komedií s Pierrem Richardem. Paul Le Person má původ v Bretani, narodil se ale v Argenteuil nedaleko od Paříže, k divadlu nenápadně směřoval od dětství, kdy byl školním, později i pouličním bavičem. Původně však studoval uměleckoprůmyslovou školu, později přešel na hereckou školu René Simona a začínal v operetě. Jako divadelní činoherec se začal uplatňovat až počátkem šedesátých let, vystupoval například na jevišti v Théâtre de l'Ambigu a na divadelních festivalech. Z pohledu českého diváka může být zajímavostí, že poprvé zaujal odborníky i diváky titulní rolí v divadelním zpracování Haškova románu Dobrý voják Švejk, kterou hrál v roce 1966 v Théâtre de l'Athénée. I když již předtím natočil několik krátkých filmů a v menší roli se mihnul v komedii ŽIVOT NA ZÁMKU (La vie de château, 1965), teprve po Švejkovi jej filmoví tvůrci začali oslovovat častěji. Do poměrně velké role zkušeného kriminálníka Rogera Voisina jej obsadil Louis Malle ve filmu ZLODĚJ Z PAŘÍŽE (Le voleur, 1967), menší úlohy dostal též v dalších známých snímcích té doby, objevil se například i ve slavném Lelouchově filmu MUŽ A ŽENA (Un homme et une femme, 1966); Lelouch jej později angažoval i v roli padělatele v dobrodružném titulu ROŠŤÁK (Le voyou, 1970). Přelomem v Le Personově kariéře ale byla první spolupráce s režisérem Yvesem Robertem, s nímž natočil film ALEXANDR ŠŤASTNÝ (Alexandre le bienhereux, 1968), kde proběhlo také první setkání s Pierrem Richardem. Mezitím se Paul Le Person začal často objevovat i v televizi, převážně v seriálech různých žánrů. Po boku Pierra Richarda odehrál menší roli policisty ve filmu ŽIVOT PLNÝ MALÉRŮ (Les malheurs d'Alfred, 1972), jejich další a podstatně významnější spolupráce se odehrála opět v režii Yvese Roberta - jako agent Perrache se Paul Le Person zviditelnil ve dvou filmech o Velkém blondýnovi (VELKÝ BLONDÝN S ČERNOU BOTOU - Le grand blond avec une chaussure noire, 1972; NÁVRAT VELKÉHO BLONDÝNA - Le retour du grand blond, 1974). Na místě je ale připomenout i další filmy té doby - jako komisař Taillant se objevil v kriminálce ŇOUMA (Un cave, 1971), podobnou úlohu dostal i v okupačním dramatu VLAK (Le train, 1973), ke spolupráci jej přizval i slavný Luis Bunuel, v jehož PŘELUDU SVOBODY (La fantôme de la liberté, 1974) odehrál roli mnicha Gabriela. Těmito i dalšími rolemi se Paul Le Person zařadil mezi herce, jejichž tvář byla sice dobře známá divákům, ti ovšem jen zřídka dokázali připojit i jméno. Kromě častého účinkování ve filmu a televizi pokračoval i v práci pro divadlo, v 70. letech hrál například v Théâtre de la Ville nebo Théâtre de Paris. Z jeho dalších kreací před filmovou kamerou připomeňme poměrně velké role v pokusech režírujících herců jako byli Juliet Berto (SNÍH - Neige, 1980) nebo Daniel Ceccaldi (NIKDY PŘED SVATBOU - Jamais avant le mariage, 1981). Znovu spolupracoval i s Yvesem Robertem a Pierrem Richardem, v jejich dalším filmu DVOJČE (Le jumeau, 1984) se ale objevil jen v epizodní roli pouličního jazzového hudebníka. Během osmdesátých letech začala v Le Personových aktiviách převažovat práce pro televizi, ve filmu se vyskytoval již jen výjimečně, vedle dvojí spolupráce s režisérem Albertem Dupontelem se sluší připomenout postavu dědečka titulního hrdiny ve filmu DŮSTOJNICKÝ POKOJ (La chambre des officiers, 2002), jeho filmografii uzavírá role otce Létendarda v komedii ZMIJE V HRSTI (Vipere au poing, 2004). Na divadelním jevišti stál naposledy ve Feydeauově frašce Blboun v roce 2002 v Théâtre des Bouffes Parisiens. Paul Le Person zemřel v Paříži 8. srpna 2005 ve věku 74 let. Zůstalo po něm čtyřicet filmových rolí a dvojnásobek televizních postav.