Robert Vernay

Francouzský režisér a scénárista Robert Vernay se ve světě filmu pohyboval od počátku třicátých let, teprve v době německé okupace a v poválečném období se ale prosadil několika úspěšnými a hodnotnými snímky. Narodil se v Paříži jako Robert Georges Viandon, až později přijal umělecké jméno Vernay. Do styku s kinematografií přišel původně jako novinář a dopisovatel různých periodik, kam psal filmové kritiky a články o filmech. Stejně jako mnozí jiní bývalí filmoví novináři, tak i Robert Vernay zatoužil přejít od teorie k praxi a od počátku třicátých let se jako asistent režie podílel na řadě filmů, spolupracoval především se slavným Julienem Duvivierem. Svůj první středometrážní film VĚČNÁ PÍSEŇ (L'éternel chanson) natočil v roce 1932, pak realizoval i dva první celovečerní filmy, dávno ale již zapomenuté. Znovu byl asistentem režie, výjimečně se podílel i na práci kamery nebo výpravy, koncem třicátých let také několik filmů jiných režisérů produkoval. Do historie francouzské kinematografie vstoupil Robert Vernay jako tvůrce první zvukové verze slavného Dumasova románu HRABĚ MONTE CHRISTO (Le comte de Monte Cristo, 1943), která byla s ohledem na dobu války natočena s překvapivě okázalou výpravou a zaznamenala značný úspěch u diváků (titulní roli hrál tehdy populární herec Pierre Richard-Willm). Robert Vernay byl tímto triumfem povzbuzen a po válce natočil další dva filmy vycházející z literární předlohy (OTEC GORIOT – Le pere Goriot, 1945; KAPITÁN – Le capitain, 1946). U druhého ze jmenovaných filmů se Vernay poprvé podílel také na scénáři. Sázkou na jistotu bylo obsazení populárního komika Fernandela do hlavní role komedie EMIL AFRIČAN (Émile l´Africain, 1948), která s dvěma a půl milióny diváky v kinech byla dalším komerčním úspěchem. Padesátá léta byla Vernayovým nejaktivnějším obdobím, kdy natočil celkem šestnáct filmů, dvakrát přitom dosáhl na první příčku v návštěvnosti kin v rámci domácí produkce. Prvním případem byl muzikál ANDALOUSIE (1951) se zpěvákem Luisem Marianem a španělskou hvězdou Carmen Sevilla. Dalším triumfem byl rok 1954, kdy se Vernay vrátil k tématu hraběte Monte Christo a natočil jej znovu, tentokrát v hlavní roli s Jeanem Maraisem. Bezmála osm miliónů diváků v kinech zajistilo této nové verzi první pozici v komerční úspěšnosti za rok 1955 (HRABĚ MONTE CHRISTO – Le comte de Monte Cristo, 1954). Zdaleka ne všechny filmy té doby zaznamenaly tak velký zájem, oblibě se ale těšily komedie s tehdy populární herečkou Sophií Desmarets (TY ZATRACENÉ PRÁZDNINY – Ces sacrés vacances, 1957). Jako jiní režiséři starší generace, tak i Robert Vernay začal své aktivity omezovat na přelomu padesátých a šedesátých let, kdy francouzská kinematografie procházela zásadní proměnou a přišla nová vlna. Zájem o Vernayovy filmy navíc značně klesal, což jej mimo jiné přivedlo k práci pro televizi, svůj poslední film DIPLOMATICKÝ PAS AGENTA K 8 (Passeport diplomatique agent K 8) realizoval v roce 1965. Filmů s podobnou tématikou se ale v té době točilo několik ročně a počet návštěvníků v kinech byl v tomto případě desetkrát nižší než u Vernaových největších úspěchů z padesátých let. Robert Vernay zemřel v Paříži 17. října 1979 ve věku 72 let a pohřben je na slavném hřbitově Pére Lachaise. Jeho manželkou byla předčasně zemřelá herečka France Asselin (1923-1960), která pochopitelně hrála i v několika Vernayových filmech.