Portishead

Skupina Portishead vznikla v roce 1991 v anglickém Bristolu. Od jejího vzniku kapelu tvoří Beth Gibbons, Geoff Barrow a Adrian Utley. První album vychází v roce 1994 pod názvem „Dummy“ a stává se doslova kultovní záležitostí pro všechny příznivce trip-hopu, žánru do té doby prezentovaném například skupinou Massive Attack. Prodejnost alba je tak velká, že nejen ve Velké Británii, ale i v USA a Kanadě získává platinové a zlaté album. V roce 1995 získává prestižní hudební ocenění „Mercury Music Prize“. Hudební magazín Rolling Stone album zařadil mezi 500 nejlepších alb všech dob. Některé písně z alba se objevují ve filmech /Strangers a Roads – Nadja 1994. r. M. Almereyda, Glory Box – Stealing Beauty 1996, r. B. Bertolucci a v mnoha dalších/. V roce 1997 vychází stejnojmenné album – Portishead. Album se oproti debutu liší hlavně syrovějším zvukem, a jak píší kritici, je nadčasové a pro Portishead je to krok kupředu. Album opět získává zlatou desku za prodejnost ve Velké Británii a Kanadě. V roce 1997 byla v newyorkské Roseland Ballroom natočena živá nahrávka, která vychází v roce 1998. Tento koncert byl odehraný ve spolupráci s N.Y. filharmonií a v roce 2002 vychází i na DVD. Toto vše pod názvem Roseland NYC Live. Kromě žiivé nahrávky obsahuje DVD i bonusy – videoklipy a krátký jedenáctiminutový film To Kill a Dead Man. Živá nahrávka z Roselan Ballroom patří ke skutečným koncertním skvostům tohoto hudebního žánru. V doprovodu filharmonie vyznívají temné písněj ještě temněji a v této krásně ponuré atmosféře doslova uhrane naléhavý hlas Beth Gibbons. Po vydání tohto alba si kapela dává přestávku, která tvrá téměř osm let. Pro mnoho fanoušků znamená tato dlouhá doba spíš rozpad skupiny, ale jak později vysvětlil Geoff Barrow: „Portishead se nikdy nerozpadli, ani nerozešli, jen dlouho nevydali žádné nové album.“ Během tohto „stagnování“ však členové Portishead zůstali věrní muzice. Geoff Barrow se věnuje občasnému Dj – ování a spolu s Utleym se věnují hudební produkci. Beth Gibbons v roce 2002 vydává pod „hlavičkou“ Beth Gibbons and Rustin Man CD – Out of Season a následně v roce 2003 akustickou verzi alba – Acoustic Sunlight. Žánr tohto sólového projektu je na rozdíl od tvorby Portishead laděný spíš do ponurého folk-jazzu, ale právě pro nezaměnitelný hlas Beth mnozí fanoušci toto album řadí k Portishead. V roce 2007 přichází dobrá zpráva pro všechny, kdo už od Portishead nečekali nic nového. Geoff Barrow ohlašuje přípravu nového CD. To vychází v roce 2008 pod názvem „Third“. Po tak dlouhé pauze se s napětím čekalo, co tato trojice hudebnímu světu nabídne. Týden před oficiálním vydáním bylo album uloženo na stránkách Last.fm, kde si ho v průběhu čtyřiadvaceti hodin poslechlo téměř 330 tisíc posluchačů. V rodné Británii dostává album zlatou desku za prodejnost. S třetím studiovým albem Portished opět udělali výrazný krok vpřed. Ani po osmileté pauze neztratili nic ze své originality a svým způsobem i geniality. Možná kytarový sound posunul kapelu trochu jiným směrem, ale je to jen zvukový posun. Toho, co lidé od alba očekávali, se jim plnou měrou dostalo. Smutné melodie, hluboké, melancholické texty a srdcedrásající zpěv Beth Gibbons. Jak Geoff Barrow slíbil, že další plánované album Portishead by mělo vyjít v roce 2011. Zatím však fanoušky musí uspokojit jen jedna nová skladba, a to „Chase The Tear“ (2009), která vychází na podporu Amnesty International. Geoff Barrow v roce 2009 vydává album se svým „vedlejším“ projektem Beak a fanouškové doufají, že na další album Portishead nebudou muset čekat dalších dlouhých osm let.