George Calinescu

Rumunský spisovatel George Calinescu se narodil 19. června 1899 v Bukurešti jako nemanželský syn Marie Visan, která pracovala jako hospodyně. Její šéf, zaměstnanec u rumunských státních železnic, Marii později nabídl přijmout jejího chlapce za svého a dát mu své jméno. Maria s nabídkou souhlasila, avšak před malým Gerogem byla skutečnost, že je synem hospodyně s neznámým legitimním otcem dlouho tajena. Když později George odhalil pravdu o svém původu, způsobila mu tato informace psychické trauma a po dobu svého života nechtěl o svém pravém původu hovořit, neboť se styděl za rodinné tajemství, které ve své době bylo přece jen silným společenským škraloupem. George Calinescu vystudoval gymnázium a později filozofii a literární vědu. Studoval v Bukurešti a také v Římě. Dlouhá léta působil jako profesor italštiny a rumunštiny, svůj čas věnoval však zejména literatuře, v níž pro rumunskou kulturu zanechal nezanedbatelný odkaz v podobě poezie, literárně–historických knih i románů. Zaměřoval se též na psaní nejrůznějších recenzí a úvah. Na univerzitě v Iasi obdržel v roce 1936 doktorát za literaturu. K získání tohoto prestižního univerzitního titulu přispěla výraznou měrou monografie „Život Mihai Eminescu“, jež vyšla roku 1932. Z jeho další literární tvorby nelze opomenout „Dějiny rumunské literatury od počátků po současnost“ z roku 1941 a dále pak „Dějiny rumunské literatury – výtahy“ z roku 1945. Poslední jmenované dílo se vyznačuje demokraticko-humanistickou tendencí a kvalitou uměleckého výrazu. Jako prozaik debutoval Calinescu publikací „Kniha o svatbě“ z roku 1933, posléze napsal román „Otýliina zahrada“, jenž se v roce 1971 dočkal filmového zpracování pod názvem „Felix a Otýlie“. Jedná se o velmi hodnotnou kriticko-realistickou fresku mravů bukurešťské maloměstské společnosti, jejíž děj se odehrává na počátku 20. století. K dokreslení koloritu profesní stránky George Calinescu nesmí chybět fakt, že v roce 1939 redakčně vedl časopis „Jurnalul literar“, který byl pro svůj silně protifašistický náboj po roce vydávání zastaven. Po druhé světové válce zaujal Calinescu vedoucí postavení v rumunské Akademii věd, též hodně cestoval. Inklinoval ke komunistické ideologii, tudíž není překvapující, že jeho kroky vedly v roce 1949 do Sovětského svazu a posléze pak r. 1953 do Čínské lidové republiky. Z těchto výprav vznikly dvě cestopisné knihy. Poslední léta svého života věnoval George Calinescu zejména činnosti v oblasti literárně-publicistické a organizaci práce na akademických „Dějinách rumunské literatury“ jako ředitel institutu pro dějiny literatury a folklóru v Bukurešti, který nese jeho jméno. V listopadu 1964 byla Georgi Calinescu diagnostikována cirhóza jater. Spisovatel a literární vědec byl poslán do sanatoria v Otopeni na léčení. Nemoc však postupovala rychleji, nežli mohla účinkovat léčba těžkého onemocnění. V noci 12. března 1965 George Calinescu umírá v Otopeni. Rumunské kulturní dějiny tak přišly o dalšího ze svých stěžejních představitelů 20. století.