Wladyslav Stanislaw Reymont

Polský prozaik Wladyslaw Stanislaw Reymont, vl. jm. Rejment, se narodil 7. května 1867 v Kobiele Wielke u Radomi jako syn venkovského varhaníka. Vyučil se krejčím, byl železničním úředníkem, zajímal se o spiritismus, toužil po divadle a pod jménem Urbański utíkal ke kočovným společnostem. Od roku 1893 žil ve Varšavě a věnoval se literatuře. Poznání života kočovných herců uplatnil v románech Komediantka (1896) a Fermenty (1897). Zaslíbená země (1899) je téměř filmovou technikou komponovaná epopej o kapitalistické Lodži, rozvíjejícím se průmyslovém velkoměstě. Reymontovým vrcholným dílem je selská epopej Sedláci (1904-09) - čtyřdílný barvitý a dramatický obraz polské vesnice s generačními i třídními konflikty. Funkčně zde využívá nářečí. V roce 1924 je za toto dílo oceněn Nobelovou cenou za litaraturu. V roce 1913-18 píše trilogii o Kościuszkově povstání Rok 1794. Další romány: Upír (1911), Vzpoura (1924), Lili (1899), Spravedlnost (1899). W. S. Reymont zemřel 5. prosince 1925 ve Varšavě.