Satjádžit Ráj

Satjádžit Ráj (Satyajit Ray) byl indický filmař bengálského původu. Inspiroval se francouzskými a italskými neorealistickými filmy a přenesl je do indických kin. Slova neorealismus se nebojte. Základem tohoto guláše jsou lidé ze spodních 10 000. Ti zpravidla jednají komicky až protikladně, přičemž každá postava zanechá ve vašem srdci nezapomenutelný dojem. Českým příkladem je např. SLUNCE, SENO A PÁR FACEK Zdeňka Trošky. Ráj byl kameramanem, střihačem, režisérem, producentem, pletl se do hudby a měl k tomu všechny předpoklady. Narodil se do bengálské umělecké rodiny. Jeho dědeček se jmenoval Upendrakishore Raychaudhuri (*1863 +1915) a tady je zárodek pozdějšího Rájova úspěchu. Indická Wikipedie jej zná jako ilustrátora, podnikatele a duchovního otce indické dětské literatury. Pro malé převyprávěl RÁMÁJANU. RÁMÁJANA je po MAHÁBHÁRATĚ druhým nejvýznamnějším eposem hindské kultury. Na rozdíl od MAHÁBHÁRATY se jedná o uměleckou báseň, jejíž počátky spadají zhruba do 4. století před Kristem. Eposem zde rozumíme něco jako STAROŘECKÉ BÁJE A POVĚSTI, ovšem může se částečně zakládat na pravdě (viz biografie Deepika Padukone). Lépe řečeno, odkrývat pravdu trvá staletí. Ráj debutoval roku 1955 filmem ŽALOZPĚV STEZKY a hned v úvodu na sebe strhl pozornost. Na Mezinárodním festivalu v Cannes získal následujícího roku Zvláštní cenu poroty. Následovaly filmy NEZDOLNÝ (1956) a HLAS KRVE (1959). Tyto tři filmy tvoří tzv. Apu-trilogii, dnes nejvýznamnější dílo indické kinematografie, pojmenované po hlavní postavě, chlapci Apu, jehož zde sledujeme od dětství k dospělosti. Ukázka na https://www.youtube.com/watch?v=LAkrR-Y89-A. Za MAHANAGAR (1963) a CHARULATA (1964) obdržel Stříbrného medvěda. Roku 1973 přichází na svět VZDÁLENÉ HŘMĚNÍ a Zlatý medvěd na MFF v Berlíně. Jestliže v úvodu si Evropa Satjádžita Ráje oblíbila pro jeho romantiku, až exotičnost vyprávění, tentokrát se děj filmu odehrává na pozadí tzv. Bengálského hladomoru 1943, kdy na území ovládaném britskou korunou zemřelo 1,5 až 4 milióny lidí. Roku 1978 natáčí SHATRANJ KE KHILARI, svůj nejdražší film. V ukázce na https://www.youtube.com/watch?v=aOzyeMncZIo sledujete šachový zápas mezi generálem Outramem (Richard Attenborough) a kapitánem Westonem (Tom Alter). Za film získal domácí Filmfare Award. Ze zdravotních důvodů začal poté svoji práci omezovat. Satjádžit Ráj zfilmoval mnohé literární předlohy bengálských autorů. Mezi jeho komerčně nejúspěšnější patří dětský GOOPY GYNE BAGHA BYNE dle předlohy svého dědečka. Přeložit se dá zhruba jako GOOPY ZPÍVÁ A BAGHA HRAJE. Dnes je tradiční bengálskou pohádkou. Ukázka na https://www.youtube.com/watch?v=MUthqbm_0ww. GHARE BAIRE (1984) a TEEN KANYA (1961) jsou pro změnu zfilmované předlohy Rabíndranátha Thákura. Film GANASHATRU (1989) je zfilmované Ibsenovo drama NEPŘÍTEL LIDU. V roce 1961 zasedal v porotě na MFF v Berlíně. Roku 1987 mu François Mitterrand udělil Řád umění a literatury. Krátce před svou smrtí obdržel nejvyšší indické vyznamenání Bharat Ratna a Oscara za celoživotní dílo. Ovšem v tu dobu byl již velmi nemocný. V době, kdy mu Academy of Motion Picture Arts and Sciences cenu udílela („In recognition of his rare mastery of the art of motion pictures, and of his profound humanitarian outlook, which has had an indelible influence on filmmakers and audiences throughout the world.“), ležel již na smrtelné posteli. Vedle Ritwika Ghataka a Mrinala Sena se Satjádžit Ráj zařadil k nejvýznamnějším bengálským režisérům nekomerční strany mince. Natočil 32 celovečerních a 5 dokumentárních filmů. Byl oblíbeným režisérem Akiry Kurosawy a my se s Rájem rozloučíme Kurosawovým výrokem, že: „...dívat se na svět bez Rájových filmů je jako dívat se na svět bez slunce a bez měsíce...“