Irena Konvalinová

Irena Konvalinová patří již přes třicet let k výrazným osobnostem brněnských divadel, příležitostně se objevuje také před filmovou a televizní kamerou. Narodila se v Opavě a pochází z učitelské rodiny, po stopách rodičů se ostatně vydala studiem na Střední pedagogické škole v Krnově, kde absolvovala obor učitelka mateřských škol. I když se chtěla věnovat práci s dětmi, na střední škole v ní jedna profesorka objevila herecký talent a po maturitě Irena Konvalinová pokračovala ve studiu herectví na brněnské JAMU. Po absolutoriu zamířila s dalšími spolužáky do Severomoravského divadla v Šumperku, kde strávila dvě sezóny (1978-1980). Již tady podala pozoruhodné herecké výkony v různorodém repertoáru (Dalskabáty, Skřivánek). V roce 1980 přešla do Státního divadla v Brně (dnes Národní divadlo), kde působila bezmála dvacet let. Na tomto jevišti se uvedla v muzikálu Mušketýři po třiceti letech v roli Madlén, poté hrála řadu velkých dívčích rolí v pestré repertoárové skladbě, sama ráda vzpomíná na role Anny v Rozmarném létě (1983), Ruměny v Hadriánovi z Římsů (1983) nebo Ljuby v Gorkého hře Poslední (1984). V Brně také dostala první příležitosti před televizní kamerou, titulní roli hrála v pohádce ŠAHRAZÁD (1985), objevila se také v dalších projektech brněnského studia Československé televizi, hrála mimo jiné v seriálu MY HOLKY Z MĚSTEČKA (1986). Častěji spolupracovala s režisérem Rudolfem Tesáčkem (TRPKÁ CHUŤ SLÁVY, 1985; HONZÍK, 1991). Nadále se ale realizovala hlavně v divadle, bohaté uplatnění našla v dramatických i komediálních rolích v díle českých autorů (Strakonický dudák, 1984; Markéta Lazarová, 1989; Jenůfa, 1996; Lucerna, 1998) i v zahraničním repertoáru (Vajíčko, 1985; Don Juan, 1986; Kočka na rozpálené plechové střeše, 1989; Dáma od Maxima, 1996; Strýček Váňa, 1996). Od roku 2000 je Irena Konvalinová členkou Městského divadla v Brně; sama přiznává, že po dvaceti letech v Národním divadle se jí neodcházelo snadno, lákala ji ale možnost zkusit něco nového na scéně, která se tehdy těšila značné přízni diváků a kritiky. Na jevišti brněnského Městského divadla se po delší době dostala k žánru operety a muzikálu (Čarodějky z Eastwicku, 2007; Mam’zelle Nitouche, 2008). Pozoruhodnou kreaci vrchní sestry Ratchedové předvedla v Přeletu nad kukaččím hnízdem (2002) a zazářila hlavně jako anglická královna Alžběta v Schillerově Marii Stuartovně (2006). Znovu ale našla uplatnění i v komediálním repertoáru, například v díle Williama Shakespeara (Poprask na laguně, 2006; Večer tříkrálový, 2008). Kromě divadla spolupracuje Irena Konvalinová s brněnským rozhlasem, příležitostně i s dabingem. Před kamerou se objevila v roli matky ve filmu ÚTĚK DO BUDÍNA (2002) i v jeho televizní seriálové podobě. Televizní kamera zachytila některá její vystoupení na jevišti Městského divadla (DOKONALÁ SVATBA, 2010; ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA, 2012), mihla se také v seriálu ORDINACE V RŮŽOVÉ ZAHRADĚ. Irena Konvalinová je vdaná a má tři děti.