Janusz Morgenstern

absolvoval v roce 1954 katedru režie na Vysoké filmové škole v Lodži (PWSF, diplom získal v roce 1969), kde natočil etudu podle novely Stanisława Dębowského Rzodkiewki (1954, Ředkvičky). Po škole začínal jako asistent režie a pomocný režisér u Wandy Jakubowské (Atlantická povídka, 1954) a Andrzeje Wajdy (Kanály, 1956; Popel a démant, 1958; Lotna, 1959). Od počátku 60. let točil vlastní celovečerní filmy, v nichž většinou reflektoval problémy současných mladých lidí a zobrazoval myšlenkové, mravní a citové zrání generace, dospívající v době 2. světové války, a následné společenské přeměny. Na hrdinství Poláků za nacistické okupace zaměřil pozornost i jako režisér či spolurežisér TV seriálů ze sklonku 60. let a z další dekády Stawka większa niż życie (1967, S nasazením života – TV), Kolumbowie (1970, Kolumbové – TV), SOS (1974) a Polskie drogi (1976-77, Polské cesty). Režíroval i řadu TV inscenací. Od počátku 90. let se věnoval hlavně producentské činnosti. Převážná část jeho díla byla oceněna na domácích i zahraničních festivalech. Kromě toho byl za celoživotní umělecké dílo vyznamenán Komandérským křížem s hvězdou Řádu obrození Polska (1997), Zlatou medailí „Zasloužilý v kultuře – Gloria Artis“ (2005), výroční filmovou cenou Orel (2008) a Platinovým lvem na FPHF v Gdyni (2010). Jeho medailon natočil Antoni Krauze pod názvem Ćwiczenia z niepamięci (2004, Cvičení ze zapomínání). Od roku 1978 byl dlouholetým uměleckým šéfem filmového studia Perspektywa a od roku 1967 vyučoval na lodžské Vysoké filmové, televizní a divadelní škole (PWSFTViT). V letech 1987-89 byl členem Kinematografického výboru (Komitetu Kinematografii). -fik-, Filmový přehled 2011/11