Walter Chiari

Úspěšnou hereckou kariéru Waltera Chiariho provázely skandální vztahy s krásnými kolegyněmi i nepříjemná pozornost médií kvůli drogové závislosti. Walter, vlastním jménem Annichiarico, se narodil do rodiny policisty a učitelky ve Veroně, vyrůstal ale v Andrii a později v Miláně. Od dětství se věnoval sportu, plaval, závodně hrál tenis a úspěšný byl především v kategorii muší váhy v boxu. Původně pracoval jako dělník, později v bance, kde sklízel úspěchy mezi kolegy imitací Adolfa Hitlera – tady byly počátky jeho herecké kariéry. Za druhé světové války sloužil Walter Chiari v armádě, souběžně ale působil v rozhlase a jeho obnovená vystoupení s imitací Hitlera mu zajistila pozornost i první divadelní angažmá. Na jevišti se uplatnil nejen díky svému zjevu, ale také vynikajicí schopností improvizace. Jeho debutem před kamerou byl film MARNOSTI (Vanita, 1946), za nějž získal Stříbrnou stuhu pro nejlepšího začínajícího herce od Italského syndikátu filmových novinářů, skutečně populárním filmovým hercem se ale stal až v padesátých letech. Velké příležitosti ve svých komediích mu poskytl populární režisér Mario Mattoli, později například Mario Soldati nebo Giorgio Bianchi. Chiariho poprvé výrazně zviditelnila komedie KADETI Z GUASCOGNY (I cadetti di Guascogna, 1950), kde hrál se začínajícím Ugo Tognazzim. Za zmínku stojí, že v několika filmech z počátku Chiariho kariéry nesla postava jeho skutečné jméno Walter. Do mezinárodního povědomí vstoupil Chiari s Viscontiho filmem NEJKRÁSNĚJŠÍ (Bellissima, 1951), na domácí půdě sklízel další vavříny s tehdy populárními komediemi z policejního prostředí (JEDEN DEN V SOUDNÍ BUDOVĚ – Un giorno in pretura, 1953; STALO SE NA KOMISAŘSTVÍ – Accadde al commissariato, 1954; STALO SE VE VĚZNICI – Accadde al penitenziario, 1955). Mezitím se nadále úspěšně věnoval divadlu, jeho doménou byl především žánr hudební komedie. Ke spolupráci jej začali zvát také francouzští filmaři a velkou roli vytvořil například v adaptaci Zolova románu NANA (1955). Ačkoli byl Chiari oblíbeným a velmi zaměstnaným hercem, v padesátých letech se jeho jméno v médiích objevovalo především v souvislosti s jeho vztahy ke slavným ženám. Ať již šlo o skutečně vážné známosti nebo smyšlené historky, které šířil sám Chiari, v jeho soukromém životě údajně defilovaly herečka Elsa Martinelli, tanečnice Delia Scala nebo bývalá Miss Itálie a taktéž herečka Lucia Bosé. Krátce byla jeho partnerkou americká hvězda Ava Gardner, s níž se seznámil při natáčení britského filmu THE LITTLE HUT (1957). Jejich vztah však neměl dlouhého trvání, při pobytu v Austrálii se Chiari parodickým výstupem mezi přáteli nešetrně dotkl Avina bývalého manžela Franka Sinatry, což herečku přimělo k odchodu od stolu a na letiště. S Chiarim se pak již nikdy neviděli. Vztah s Avou Gardner přiblížil jméno Waltera Chiariho i americkým divákům a díky své znalosti angličtiny (v tom byli mezi italskými herci výjimkou) se prosadil i na divadelních jevištích na Broadwayi. Znovu točil v Itálii a Francii, zajímavou příležitost dostal ve filmu ČTVRTEK (Il giovedi, 1963) režiséra Dina Risiho, za zmínku stojí jeho účast v mezinárodně obsazeném filmu Orsona Wellese FALSTAFF (1966), ve stejném roce hrál postavu cynického novináře v Blasettiho filmu JÁ, JÁ, JÁ… A TI DRUZÍ (Io, io, io… e gli altri, 1966), mezitím se začal prosazovat také v televizi. Jeho další pobyt v Austrálii, tentokrát pracovní (natáčení dobrodružného filmu THEY´RE A WEIRD MOB, 1966), pro něj znamenal navázání vztahu s herečkou Alidou Chelli (*1943). Jejich soukromý život naplněný rozchody a usmiřováním opět plnil první stránky časopisů, nakonec se v roce 1969 vzali. O rok později se jim narodil syn Simon Annicchiarico (*1970), který je dnes televizním moderátorem, nedlouho nato se ale Walter s Alidou rozvedli. V květnu 1970 byl Walter Chiari zatčen kvůli držení a obchodování s kokainem. Ve vazbě strávil dva měsíce a nakonec byl odsouzen k podmíněnému trestu, to vše opět pod drobnohledem bulvárních médií. Návrat před kameru byl jen pozvolný, Chiari navíc trpěl finančními problémy a musel se spokojovat s účastí v druhořadých filmech, větší uplatnění mu nabízela televize, kde našel svou poslední životní partnerku Patrizii Caselli, znovu se vracel i na divadelní jeviště. Větší pozornost mu přinesl film ROMANCE (1986), za nějž byl nominován na Volpiho pohár na festivalu v Benátkách. Walter Chiari zemřel následkem infarktu ve svém bytě v Miláně v prosinci 1991 ve věku 67 let. Jeho pohřeb proběhl za účasti a obrovského aplausu stovek lidí.