Carlo Ninchi

Carlo Ninchi byl z herecké rodiny Ninchi nejaktivnějším ve filmu a jeho filmografie čítá přes 120 snímků, mezi nimi i několik hlavních rolí. Narodil se v Bologni do rodiny vojenského inženýra, k divadlu jej přivedl jeho starší bratr Annibale Ninchi (1887-1967), který již před první světovou válkou vedl vlastní divadelní společnost. Pod bratrovým vedením se Carlo Ninchi uplatnil hlavně v díle antických klasiků, později působil i v jiných hereckých souborech a nakonec zakotvil v římském divadle Teatro Eliseo. Počátkem třicátých let začal Carlo Ninchi preferovat práci před filmovou kamerou a divadlo postupně opouštěl. Debutoval v jednom z prvních italských zvukových filmů MATKA ZEMĚ (Terra madre, 1930) režiséra Alessandra Blasettiho. Četnější Ninchiho vstupy před kamery se datují až do druhé poloviny třicátých let, spolu s bratrem Annibalem hrál v historickém velkofilmu PÁD KARTÁGA (Scipione l´Africano, 1937). Historické kostýmy oblékal častěji (SEDLÁK KAVALÍR – Cavalleria rusticana, 1939; LUCREZICA BORGIA, 1940), v žánru historických dramat ostatně dostal i své první titulní role (MARCO VISCONTI, 1941; LEV Z DAMAŠKU – Il leone di Damasco, 1942; DVA FOSCARIOVÉ – I due Foscari, 1943), po boku tehdejších hvězd ale hrál i v příbězích ze současnosti, například s Assiou Noris (SKANDÁL S DOROU – Dora Nelson, 1939), Doris Duranti (TRAGICKÁ NOC – Tragica notte, 1941) nebo Alidou Valli (NEVIDITELNÁ POUTA – Catene invisibili, 1942). Doba druhé světové války byla pro Ninchiho etapou největšího pracovního vytížení, v letech 1940-1945 natočil přes třicet filmů. Často ale točil i po válce, znovu hrál titulní role (HRABĚ UGOLINO – Il conte Ugolino, 1949), znovu pracoval také s Alessandrem Blasettim (FABIOLA, 1949). Jeho doménou nadále zůstávaly smyšlené i skutečné postavy v dobrodružných historických příbězích, životopisných filmech a adaptacích osvědčených literárních děl. Z tohoto typu postav připomeňme alespoň jeho vystoupení ve filmu ANITA GARIBALDI (Camicie rosse, 1952) nebo ve Fredově antickém příběhu SPARTAKUS (Spartaco, 1953). Jestliže dosud nacházel uplatnění hlavně v dramatické poloze, po válce prokázal i schopnost komediální nadsázky, dvakrát točil s populárním komikem Toto (TOTO NA TOUR D´ITALIA – Toto al giro d´Italia, 1948; ŠEST ŽEN MODROVOUSOVÝCH – Le sei mogli di Barbablu, 1952), dvakrát také spolupracoval s proslulou rodinou De Filippo (NEAPOL, MĚSTO MILIÓNŮ – Napoli milionaria, 1950). Většina Ninchiho filmů u nás není známá, ze závěru jeho bohaté kariéry můžeme ale připomenout slavné válečné drama HORALKA (La ciociara, 1960), kde hrál otce J. P. Belmonda. Později točil již jen v televizi, kde se objevoval v seriálech, opět historických. Carlo Ninchi zemřel v Římě 1. května 1974 ve věku 76 let. Kromě zmíněného bratra Annibala se v divadle a filmu uplatnila také jejich sestřenice Ave Ninchi (1915-1997).