Willy Birgel

Wilhelm Maria Birgel, německý herec, se narodil 19. září 1891 v Kolíně nad Rýnem. Birgel navštěvoval herecké kursy, a režijně i scénaristicky připravoval studentská divadelní představení v rodném Kolíně. V letech 1913-1914, napsal hru pro - Státní divadlo v Bonnu - Volontariat Stadttheater Bonn, kde také hrál, a jeho kariéra mladého herce pak pokračovala angažmá v Koblenzi, Crystal palace Dessau, znovu Staadtheater Bonn, a Kolín nad Rýnem. Jeho práci pro divadlo přerušila I. světová válka, a když musel narukovat, bojoval nejprve na srbské frontě, později i na francouzské. Od roku 1919-1924, působil v divadle v Aachenu, a od roku 1925 se stal členem Národního divadla - Nationaltheaters v Mannheimu do roku 1934. Willi Birgel o sobě z tohoto období tvrdil, že měl veliké štěstí na role. Hrál v Goethově Faustovi, Mefistofela, Shakespearově Hamletovi, nebo Richarda III, v Schillerových Lupičích. Poprvé stanul Birgel před kamerou v době, kdy mu bylo 43 let, a hrál menší roli ve filmu z roku 1934 - Ein Mann will nach Deutschland. Willy Birgel měl na plátně veškeré atributy charakterního a šarmantního muže, a to bylo také jedním z důvodů vedle jeho hereckých schopností, a kvalit, proč mu byly nabídnuty další role. Hned první hlavní rolí – Kníže Voroncev - Fürst Woronzeff, hrál se švédskou herečkou Zarah Leander, se kterou se během času setkal před kamerou poměrně často, Barcarole, Geheimzeichnen, Blaufuchs, . Poté to byly také filmy propagující Německo, jeho politické cíle, prostě propaganda, na které si tolik zakládal ministr J.Gobbels. Jen namátkou - Hotel Sacher, Kongo-express, Das Herz der Königin, Feinde - Nepřátelé, nebo Kameraden – rok 1941, a v tom samém roce - Reitet für Deutschland, pod režií Arthura Maria von Rabenalta. Tento film byl poctěn Goebbelsem jako - politicky velmi cenný. Protože se dost často ať už chtěl, nebo ne, objevoval v tématicky stejných filmech, měl na čas po ukončení II.světové války, dočasný zákaz činnosti. Od roku 1947 navázal Birgel na své před i válečné období a znovu získává díky velmi dobré reputaci divadelního herce místo v divadle a znovu začíná hrát ve filmu. Jedním z jeho častých protihráčů byl kolega Hans Albers. Pochopitelně se mění i charaktery rolí, a nyní hraje otce, vyzrálé, starší, pány ještě ze staré školy. Filmy – Heidi, Konsul Strotthoff, Die Totteninsel, Andorra - 1964, a.j. Okolo roku 1960 natáčí pro televizi, a hraje v začínajících německých seriálech. Poslední setkání se stříbrným plátnem se konalo v roce 1965, ve filmu Schozeit für Fuchse – kde si zahrál roli spisovatele, Petera Shamonise. Je pochopitelné, že u Willyho Birgla bylo divadlo vždycky na prvním místě, a jeho vášeň pro divadlo všeobecně známa. Získal v roce 1960 TV cenu Bambi, 1964 – cenu Zlatý film, a 1966 za vynikající práci v německém filmu. Bylo o něm známo, že byl dvakrát ženatý. Willy Birgel zemřel 29.12.1973 na selhání srdce – infarkt v Dübendorfu u Curychu ve věku 82 let. Marta Holubová-clara.bow