Gustav Fröhlich

Filmový herec a režisér Friedrich Gustav Fröhlich se narodil 21.3.1902 v Hannoveru. Vyrůstal v pěstounské péči jako nemanželské dítě. Vystudoval reálné gymnasium v Berlíně-Friedenau. V letech 1916-17 pracoval jako elév – žurnalista v Bruselu. V roce 1919 si našel cestu k divadlu a jeho prvním angažmá bylo ve Friedberg / Hesensko v divadle - Schwäbische Volksbühne. Gustav Fröhlich odešel o dva roky později - 1921 do Berlína, a zde získal další angažmá a zkušenosti. V letech 1923 -1925 hrál na Volksbühne a poté to bylo „Německé divadlo Maxe Reinhardta“. Gustav Fröhlich debutoval v němém filmu v roce 1922 a zahrál si v poměrně důležitých filmech i pod vedením režisera Fritze Langa nebo Zoltána Kordy. Do příchodu zvukového filmu hrál ve 22 filmech. Ani po přechodu na zvukový film se nemohlo stát, že by Gustav Fröhlich musel ukončil filmovou kariéru. Smluvně se zavázal a v 1930-31 odjel filmovat do USA (ke spol. Warner Bros.) německou verzi amerického filmu - Die verliebte Firma - Max Ophüls – 1931, velmi často pracuje s ředitelem Gézou Bolvary a jeho nejčastější hereckou partnerkou byla Camilla Horn. V německém filmu byla i vzhledem k politické situaci poptávka po sympatickém, spolehlivém muži, kavalírovi, kterou zdá se dokonale splňoval. Hrál policisty, právníky, úředníky, techniky a zástupce firem. Jeho partnerkami byly herečky moderní, praktické, jako třeba Marianne Hoppe, Renate Müller, Ilse Werner, Hilde Krahl, Sybille Schmitz, Brigitte Horney, Camilla Horn, a Käthe Nagy. V roce 1935 se setkal poprvé s naší herečkou Lídou Baarovou. Před kamerou se spolu objevili ve filmech - Leutnant Bobby, der Teufelskerl - Poručík Bobby, ďábelský chlapík, v romantické Barcarole, nebo Die Stunde der Versuchung - Hodina pokušení. V té době se do Lídy velice zamiloval, a rozešel se se svou manželkou operní zpěvačkou a herečkou Gittou Alpár, která byla mimo jiné židovského původu. Často se vypráví a píše o tom, že po dvou letech Lída Baarová od Gustava Fröhlicha odešla, protože jí pobláznil neduživý a kulhavý ministr propagandy Joseph Goebels. Ovšem „madame fáma“ vypráví, že Fröhlich tenkrát druhého největšího muže v Říši pěkně praštil…. což by mohla být tehdy na jedné straně ohromná sranda, ale nevěřím, že by Fröhlich riskoval svůj život pro takovou „kratochvíli“, i když muži dokážou pro hájení uražené cti ledacos. Na rozdíl od jiných hereckých kolegů neměl po válce žádné problémy. Již v roce 1946 se vrací k filmu, a přijímá současně angažmá v Brunnenhoftheater v Mnichově. V 1947 - 1948 začíná také režírovat. Gustav Fröhlich hraje stárnoucího, umírajícího malíře ve filmu - Die Sünderin - 1950, a nebo Dieser Mann gehört mir – v zajímavé spolupráci s mladým režisérem Paulem Verhoevenem. Jako ředitel divadla působil Gustav Fröhlich do roku 1953 v Düsseldorfu, poté to bylo berlínské renesanční divadlo a Schauspielhaus v Curychu. Naprosto mu učarovalo Švýcarsko, kam se do městečka Brissago v roce 1956 přestěhoval i se svou druhou manželkou. V roce 1972 získal ocenění - stříbrnou medaili města Salcburku - za svou práci a v roce 1973 německé uznání za celoživotní činnost ve filmovém přínosu. V divadle hrál do roku 1976. Gustav Fröhlich byl dvakrát ženatý. Od roku 1931 - 1935 s herečkou a sopranistka Gittou Alpár, měli spolu dceru Juliku, která se narodila roku 1934. V roce 1941 se oženil s Mariou Hájek, mladou ženou českého původu. Gustav Fröhlich zemřel po operaci 22.12. 1987 v Luganu ve Švýcarsku. Natočil 84 zvukových filmů, 22 němých. Marta Holubová – clara.bow