Marisa Vernati

Italská herečka Marisa Vernati byla populární především v letech druhé světové války, krátce nato se ale hlavně ze soukromých důvodů další umělecké kariéry vzdala. Narodila se v Římě a pocházela z umělecké rodiny, její babičkou byla slavná sopranistka Luisa Tetrazzini (1871-1940). S podporou rodiny našla Marisa Vernati uplatnění ve filmu již v sedmnácti letech a objevila se v menších rolích ve filmech různých režisérů, po boku sourozenecké trojice de Filippových debutovala v komedii TO JSEM BYL JÁ (Sono stato io, 1937). První větší hereckou příležitost dostala v komedii CHCI ŽÍT S LETIZIÍ (Voglio vivere con Letizia, 1938), historický kostým na sebe oblékla v životopisném filmu VĚČNÉ MELODIE (Melodie eterne, 1940), kde hrála německou zpěvačku Sofii Weberovou. Její další filmografie z válečných let se skládá z průměrných melodramatických příběhů, připomeňme alespoň další úspěšnou komedii SLEČNY ZE SOUSEDNÍ VILY (Le signorine della villa accanto, 1942), v níž opět hrála zpěvačku. Během druhé světové války začala hrát i v divadle, zázemí našla nejprve v divadelní společnosti Tina Scottiho, později hrála s Ninem Tarantem, uplatnění jí přinesl i rozhlas a později dabing. Po válce hrála jednu z hlavních rolí v mezinárodně úspěšném filmu PRYČ S BÍDOU (Abbasso la miseria, 1946), krátce nato se ale provdala a svého manžela, íránského lékaře, následovala do Turecka. Když se počátkem padesátých let vrátila do Itálie, dostala již jen několik menších rolí, začínající Gině Lollobrigidě sekundovala v komedii MISS ITALIA (1950), objevila se také v Renoirově filmu ZLATÝ KOČÁR (La carrozza d´oro, 1952). Nedlouho nato se ale definitivně stáhla do soukromí; zemřela v Římě 1. února 1988 ve věku 67 let.