Carlo Romano

Italský herec Carlo Romano měl cestu k divadlu i filmu zjednodušenou tím, že pocházel z herecké rodiny, jeho matkou byla divadelní a filmová herečka Dina Romano (1888-1957), hercem se stal i Carlův mladší bratr Felice Romano. Carlo Romano stál na divadelním jevišti již v pěti letech, jako dvacetiletý pak nastoupil k divadelní společnosti Talli-Capodaglio. Především komické role mu brzy přinesly značnou popularitu a jeho oblibu mezi diváky i kolegy dokládá familiérní přezdívka Carlettino. V roce 1933 se oženil, jeho manželství s herečkou Jone Bolghero (1898-1979) však brzy skončilo rozvodem. S filmem navázal Carlo Romano spolupráci až ve třicátých letech, jako taxikář se poprvé objevil v Ophülsově jediném italském filmu DĚVČE PRO VŠECHNO (La signora di tutti, 1934). Několik dalších let se však před kamerou musel spokojovat s malými hereckými úkoly, až koncem třicátých let jej zviditelnily filmy ANONYMNÍ HLAS (La voce senza volto, 1939) nebo SEDLÁK KAVALÍR (Cavalleria rusticana, 1939). Již v této době se začal věnovat také dabingu, který později v jeho aktivitách nabyl značné převahy. Daboval například Freda Astaira, mluvil ale také za francouzské i italské herce v různých filmech francouzsko-italské koprodukce. Za války byl Carlo Romano vytíženým filmovým hercem, například v roce 1942 natočil jedenáct filmů. Hrál v různých žánrech, často i poměrně velké role, z jeho tehdejší filmografie připomeňme alespoň komedii ČTYŘI KROKY V OBLACÍCH (Quattro passi fra le nuvole, 1942) nebo slavný válečný film DŽARABUB (Giarabub, 1942). Po roce 1945 se objevil v několika zdařilých dramatických počinech reflektujících neutěšenou poválečnou dobu (ŽIVOT ZAČÍNÁ ZNOVU – La vita ricomincia, 1945), se začínající Ginou Lollobrigidou hrál v Zampově filmu ZVONĚNÍ NA POPLACH (Campane a martello, 1949). V poválečné době se Carlo Romano začal naplno věnovat dabingu, stal se v první řadě dvorním dabérem amerického herce Jerryho Lewise, jehož namluvil zhruba ve čtyřiceti filmech, podobně často jeho hlasem k italským divákům promlouval také Bob Hope. Italští filmaři měli zvláštní oblibu nechat dabovat i své vlastní herce a Carlo Romano tak v italských filmech mluvil i za Alberta Sordiho, Roberta Villu nebo Paola Stoppu. Proslul také dabingem slavného francouzského komika Fernandela, jehož nadaboval ve všech populárních komediích o faráři Donu Camillovi. Později ve filmech o Fantomasovi daboval Louise de Funese, v několika dodnes známých westernech namluvil Elliho Wallacha. I v padesátých letech hrál Carlo Romano často ve filmu, většinou to byly populární komedie, v nichž sekundoval slavným komikům jako byli Aldo Fabrizi nebo Toto. Točil také s Fellinim a ze spolupráce s ním se v Romanově filmografii mimořádným způsobem vyjímá slavný film DARMOŠLAPOVÉ (I vitelloni, 1953), v němž vytvořil manželský pár s bývalou českou hvězdou Lídou Baarovou. S tou ostatně hrál již předtím ve filmu NEVINNÍ MUSEJÍ PLATIT (Gli innocenti pagano, 1951). V této době začal Carlo Romano psát i scénáře a tímto způsobem se podílel například na filmech DOBRODRUŽSTVÍ GIACOMA CASANOVY (La avventura di Giacomo Casanova, 1955), ŠLECHTICI A MUŽI (Uomi e nobiluomini, 1960) nebo JÁ, JÁ, JÁ… A TI DRUZÍ (Io, io, io… e gli altri, 1966). Výjimečně se věnoval i jiným profesím a na historickém velkofilmu FABIOLA (1949) pracoval jako asistent režie. Jestliže ještě v padesátých letech točil Romano několik filmů ročně, za posledních patnáct let své herecké kariéry odehrál menší role již jen v pouhých šesti filmech. Je to dáno především jeho značným vytížením v dabingu, kromě již zmíněných herců se podílel i na italském znění řady zahraničních animovaných filmů. Své hlasové kvality často uplatňoval také v rozhlase. Carlo Romano zemřel v Římě 16. října 1975 ve věku 67 let.